Po zkoušce [TV film]

Televizní snímek Ingmara Bergmana Po zkoušce je komorní dramatem ztvárněným třemi vynikajícími herci. Erland Josephson, Lena Ohlin a Ingrid Thulin přinášejí divákům pohled na stárnoucího divadelního režiséra, za kterým přijde po zkoušce mladá herečka toužící po jeho náklonnosti a lásce. Tváří v tvář mladé krásce se bezděky vrací ve vzpomínkách k její matce, jeho bývalé přední herečce a zároveň milence. Racionální, přemýšlivý a pečlivý tvůrce se smiřuje se svým životem a získává nový pohled na příležitosti, které se mu nyní nabízejí.

Zdroj: Film Europe Media Company

Komorní dialog divadelního režiséra s mladou herečkou na prázdném jevišti, po zkoušce Strindbergovy Hry snů, můžeme chápat jako další variaci na téma vztahu muže a ženy, tentokrát umělců, jejichž „řemeslem“ je schopnost hrát, tedy předstírat, třeba i lhát, nejen na pódiu, ale i v civilním životě. Během hovoru si Vogler s Annou ujasňují svůj vztah, do něhož nepřímo zasahuje i její zemřelá matka – také herečka a zároveň Voglerova někdejší milenka Rakel (Ingrid Thulinová). Ta se nakrátko překvapivě zjeví na scéně jako lidská troska – alkoholička, aby „živě“ kontrovala hrdinovi v jitřivé konfrontaci s jeho svědomím.Postava režiséra Voglera – Bergmanovo alter ego – nezapře řadu jeho osobních rysů a vlastností. Představitel Erland Josephson potvrdil, že pro tuto figuru Bergman čerpal z vlastních zkušeností a do jejích monologů skryl svoji intimní zpověď. Rozhovor balancující na hraně mezi skutečnou pravdou a její hranou verzí se dotýká Bergmanova bytostného poměru k herecké profesi a k hercům jako nejbližším tlumočníkům jeho tvůrčích záměrů. Film Po zkoušce inscenovaný v uzavřeném prostoru, takřka nedějový, ustálený výhradně na dialogu, je v podstatě televizní inscenací s vynikajícími, psychologicky vybroušenými postavami. Tento Bergmanův opus znají čeští diváci i v divadelní podobě, kterou před nedávnem uvedlo pražské Divadlo Kolowrat v režii Lucie Bělohradské, s Janem Kačerem v hlavní roli.

Autor/Zdroj: /Kino AERO