Po dlouhé noci den [DIGIBETA]

Češka Libuše Audrlická, Polka Barbara Müller a Ukrajinka Inna Klimenková. Tři ženy z celkem třinácti milionů lidí, kteří byli během druhé světové války nuceně nasazeni v Říši. Monotónní práce v muničních továrnách či v zemědělství pro ně představovala většinou dvanáctihodinové směny v těžkých podmínkách a navíc s vědomím, že touto prací podporují nenáviděný nacistický režim. Režisér Tomáš Kudrna se ve svém novém snímku zaměřil nejen na vzpomínky těchto žen ze života v totálním nasazení, ale zároveň se snažil zjistit, jakým způsobem tato zkušenost ovlivnila jejich další osud. S využitím velkého množství unikátních archivních materiálů, rodinných fotografií i znepokojivé hudební kulisy skládá plastický portrét pohnutých osudů tří žen, do jejichž životů zásadním způsobem promluvily válečné události a nucené práce v nacistickém Německu.
Zdroj: Jeden svět

Další „vrstvu“ do průběžně skládané historické mozaiky o dopadech druhé světové války přináší režisér Tomáš Kudrna v česko-německém dokumentu Po dlouhé noci den, jehož vznik iniciovala nadace Erinnerung, Verantwortung und Zukunft. Zaznamenává cenná svědectví tří zcela rozličných žen, spojených prožitkem z nasazení na nucené práce v nacistickém Německu: Ukrajinka Inna Klimenkovová (82 let), Polka Barbara Müllerová (86 let) a Češka Libuše Audrlická (86 let) v době násilného vytržení z domova nevěděly, jaké hrůzy je čekají; byly mladé a nezkušené, a tehdejší události jim navždy změnily život. Jejich válečné vzpomínky jsou kvůli mnohdy dramatickým a někdy i absurdním peripetiím uplynulých desetiletí trýznivě živé. Schéma dokumentu je „obvyklé“: tvůrci přinášejí výpovědi protagonistek, natočené v „živějším stylu“ (fyzická kondice aktérek je udivující) a pořízené v jejich domovech či při návratu na autentická místa. Doplňují je archivními filmovými fragmenty a soukromými fotografiemi. Znovu dokazují fakt, že v paměti prostých lidí jsou stále uloženy velké příběhy.
-kk-, Filmový přehled 2011/8