Pizza, pivo, kouř

V období vrcholícího ekonomického neoliberalismu, kdy se Argentina řadila k hypotetickému „prvnímu světu", kde veškeré pohodlí a luxus byly na dosah ruky, byl argentinský film pro společnost prostoupenou pomíjivým úspěchem a zvětšujícími se sociálními rozdíly naopak jednou z mála možností odreagování. Za těchto okolností se mladí argentinští režiséři, kteří měli na svém kontě jeden nebo dva filmy, vzájemně povzbuzovali v zachycování všeho toho, co bylo důsledkem neoliberálního modelu: šetření, chudoba a vytlačování na okraj společnosti. Pizza, pivo, kouř je, vedle dalších úspěšných děl, film, který na tuto nespravedlnost poukazuje...