Píseň slavíka

"Píseň slavíka". Podle divadelních her bylo natočeno bezpočet filmů, podařených i těch méně. Německý film z produkce Bavarie "Píseň slavíka" byl rovněž zpracován podle veselohry Hermanna Bahra: je třeba jej zařadit do kategorie filmů zdařilých, které se, dík několika příznivým okolnostem, vyšvihly nad obvyklý průměr podobných prací.

Jaké to byly okolnosti, které film, jehož děj je v celku prostý, přivedly na dobrou výši? Jednak to byl zdařilý výběr herců, z nichž každý byl na svém místě, dále veliké herecké zkušenosti režiséra Theo Lingena, který jich tenkrát správně využil nejen při režijních pracích samých, ale také při pracích na scénáři, hlasové kvality obou hlavních představitelů filmu Elfie Mayerhoferové a Johanna Riemanna a zejména vhodné zapojení vždy nových, vždy rozkošných árií z oper. To vše dalo celek, v němž se vhodně uplatnily obvyklým a skoro již standardním výkonem i ostatní herci filmu - sám režisér, který i zde sehrál jednu ze svých oblíbených rolí služebníka a pomocníka svého pána, půvabná Margot Hielscherová v úloze princezny, Will Dohm, Paul Kemp atd.

Mladá a nadaná zpěvačka, kterou hrála Elfie Mayerhoferová, musela použít malého podvůdku, aby vzbudila zájem divadelních ředitelů a dostala se na divadelní prkna. Shodou okolností vystupovala hned v hlavní úloze opery "Madame Butterfly" a sklízela velký úspěch, zaručující jí dobrou kariéru. Zpěvem zaujala nejen obecenstvo, ale i úspěšného pěvce, který kdysi začínal v jejím rodném městě, kde se už tehdy do něho mladé děvče zamilovalo. Úspěchy, kterých dosáhl na jevišti i mimo ně, odvály vzpomínky na malé město a malé děvčátko, které čekalo...Citově zbloudilý pěvec se při spatření líbezného zjevu zpěvačky vrací do její náruče. A tak to má být, nemyslíte?