Píseň o lítosti [TV inscenace]

Dr. Daniel Menasse, který jako jediný ze své židovské obce přežil holocaust, se vrací s dcerou a vnukem do svého rodiště, aby se pomodlil kadiš. Modlitbu, která podle židovské víry otevírá zemřelým cestu do nebe, chce věnovat nejen svému otci, ale všem obětem války. Návrat do rodiště v něm vyvolává vzpomínky na zážitky z dětství. Film je tak mozaikou životních epizod malého Daniela na malém městě před druhou světovou válkou. Jeho mapování života ale zahrnuje i vnímání příběhů jednotlivých příslušníků židovské obce. Píseň o lítosti je nejen sondou do života židovské obce před holocaustem, ale především poselstvím o platnosti morálních hodnot vůbec, varováním i apelem k porozumění, soucitu a tedy i lítosti.

Podle stejnojmenného románu Viktora Fischla, který vyšel poprvé hebrejsky pod názvem Šir harachamim v roce 1951 v Tel Avivu, česky až 1982 (Toronto) a 1992. Poetické vzpomínky na dětství muže, který přežil holocaust. Svět víry a náboženské obce jako jistoty, jejichž prostřednictvím člověk zmáhá životní strázně.