Pina

La Fabrika zve na geniální Pinu Wima Wenderse

Pina / středa 29. 4. 2015/ 18.30h / La Fabrika (Komunardů 30, P7)

Film Wima Wenderse PINA je vůbec první evropský hraný 3D film. Wenders snímek natočil jako poctu německé choreografce Pině Bausch, která zásadním způsobem ovlivnila tanec a divadlo poslední třetiny dvacátého století. Film měl být společným projektem Wenderse a Bauschové, ale díky její nenadálé smrti vznikl "in memoriam" a zachycuje její klíčová díla a vzpomínky nejbližších spolupracovníků. Film je strhující cestou do světa gest a emocí, do krajiny duše zobrazené tělem. Jedná se o projekci v rámci oslav Mezinárodního dne tance s Českou televizí a ve spolupráci s Vizí tance a Národním divadlem.
Simona Andělová, 2media

Nejnovější film Wima Wenderse PINA je vůbec první evropský hraný 3D film. Wenders snímek natočil jako poctu německé choreografce Pině Bausch, která zásadním způsobem ovlivnila tanec a divadlo poslední třetiny dvacátého století. Film měl být společným projektem Wenderse a Bauschové, ale díky její nenadálé smrti vznikl "in memoriam" a zachycuje její klíčová díla a vzpomínky nejbližších spolupracovníků. Film je strhující cestou do světa gest a emocí, do krajiny duše zobrazené tělem.

Zdroj: Film Europe Media Company

Na rozdíl od hudebního dokumentu Buena Vista Social Club (1998, FP 5/2000), v němž Wim Wenders na podnět amerického muzikanta Rye Coodera zaznamenal stárnoucí, zcela ojedinělé kubánské hudebníky (a tak i on přispěl k jejich „druhému dechu“), tanečním snímkem Pina natočil s mezinárodním souborem Tanztheater Wuppertal Pina Bausch poctu legendární umělkyni, kde se jeho členové vyrovnávají s nečekanou ztrátou své uctívané a obdivované šéfky. - Po letech přátelského „hecování“ s uznávanou choreografkou a tanečnicí Pinou Bauschovou (27.7.1940 - 30.6.2009) nadchly německého filmaře možnosti stereoskopické digitální 3-D formy natolik, že konečně odstartoval intenzivní přípravy na natáčení portrétu, pro nějž léta hledal tu správnou podobu. Ty však po půlročním úsilí přerušila nenadálá smrt Piny (zemřela čtyři dny po diagnostikování rakoviny). Po prvotním šoku se štáb i soubor rozhodly v práci pokračovat a najít společně nový tvar projektu; věnují se v duchu Pinina pracovního zanícení výhradně tvorbě, její soukromý život zůstal nedotčen. Film tak vzdává hold výrazné osobnosti moderního tanečního umění a zároveň napomáhá překlenout momentální „tíživé ustrnutí“ souboru a překonat jeho smutek. - Pina Bauschová budovala své mezinárodní těleso třicet let svérázným způsobem: spolupracovníky pečlivě pozorovala, kladla jim kusé, ale výmluvné otázky, na něž očekávala taneční „odpovědi“, neboť slova považovala za nedostatečná k sebevyjádření. U každého objevovala jedinečnost a podporovala odlišnost; tanec považovala za intimní a intenzivní dialog, vyžadovala úplnou oddanost, osobní odpovědnost a přijetí určitého životního stylu, vše bez ohledu na věk, odsloužená léta, kulturní kořeny či původ. Pro tanečníky byla svým neuvěřitelným osobním nasazením, invencí a vírou ve výsledek stálou inspirací (kladla důraz na city, touhy, obdivovala živly, „naslouchala“ koloběhu ročních dob) a nepostradatelnou vůdkyní, silnou a křehkou zároveň, byť někdy svéhlavou a náročnou. - Průvod souboru dokola opakující drobná gesta v úvodu, uprostřed i v závěru snímku ohraničuje mozaiku, v níž se střídají krátké intimní výpovědi či vyznání tanečníků; jejich hlas zní mimo obraz pod záběry na jejich tváře či postavy, pořízené v prázdném prostoru přímo na kameru; někdy tanečníci předvádějí drobné sólové etudy v plenéru (zahrada, park, okraj povrchového dolu) a v ulicích a reálech Wuppertalu (pojízdné schody, křižovatky, tunel, okraj bazénu s plavci, skleněné atrium v lese, wuppertálská visutá dráha, opuštěná továrna, střecha divadla). Podstatnou část však tvoří dlouhé ukázky ze čtyř stěžejních představení: Café Müller, Svěcení jara, Vollmond a Kontakthof. Ty vynikají svéráznou choreografií (obnovené Café Müller se např. tančí převážně se zavřenýma očima), do krajností dovedeným tanečním umem (výmluvná minimalistická gesta plná emocí versus rychlé a vypjaté sekvence) a střízlivou scénou, využívající strohé a neotřelé atributy („pole“ z písku, soubor židlí, balvan v „řece“/déšť atd.). Při interiérových, často dynamických performancích vše dotvářejí většinou prosté kostýmy (oproti sólovým exteriérovým kreacím, jež dokreslují pestré oděvy a „odvážnější“ doplňky: plátky telecího masa v baletních špičkách, foukadlo na listí, maketa hrocha v řece atd.). V závěru procesí tanečníků následuje po okraji náspu (s uměleckým dílem z pražců v „megalitickém“ kruhu) vzdalující se tanečnici v červeném, která nese na zádech břímě s listnatým stromem – soubor snad ustojí „nevratný zlom“ a bude dál rozvíjet „dědictví“, vryté do paměti jejich těl. - Sama Pina Bauschová se na plátně objeví v archivním záznamu z představení Café Müller nebo v úryvcích zkoušek; zazní též její stručné úvahy o tanci. - Kromě výrazné hudební složky a „čistého obrazu“ snímek vyniká gradujícími tanečními scénami. K prožitku samozřejmě přispívá výborně využitá stereoskopická technologie; titul vznikl jako první digitální celovečerní evropský 3-D snímek. Filmové výrazové prostředky (např. prolínání postav v různém věku v představení Kontakthof, přechody mezi původním a novým nastudováním Café Müller) akcentují taneční mistrovství. Vzniklo tak ojedinělé imaginativní dílo, přibližující moderní taneční umění a dedikované Pině ode všech, kdo se na něm podíleli.... – Umělecký dokument, který mj. navazuje na ve své době převratnou volnou taneční trilogii Carlose Saury o tvorbě Antonia Gadese, zahajoval 2. festival tanečních filmů 2011 v Praze.
-kk-, Filmový přehled 2011/10

Neobyčajný tanečný ilm z dielne svetoznámeho nemeckého režiséra o legendárnej choreografke Pine Bausch. Okrem toho jedna z prvých umeleckých snímok vo formáte 3D.
Divák dostáva pozvánku na podmanivú a vizuálne ohromujúcu cestu do novej dimenzie uprostred tanečných kreácií vynikajúceho súboru Tanztheater Wuppertal. Tu viac ako 35 rokov tvorila aj Pina Bausch, kde sa s ňou Wim Wenders v roku 1985 zoznámil.
Zo stretnutia postupne vzniklo dlhotrvajúce priateľstvo a tiež túžba vytvoriť spoločný ilm. Tento zámer sa dlho nedaril. Režisér sa domnieval, že stále neobjavil kľúč alebo formulku na odkrytie tajomstva tanečného umenia svojej priateľky. Až uvidel ilm U2 3D a bolo mu jasné, akým smerom sa musí vydať. Po dlhých prípravách však jeho múza v lete 2009 nečakane zomrela a zdalo sa, že nevšedný projekt deinitívne skončil. Vďaka nezdolnému odhodlaniu súboru Piny
Bausch sa ho však predsa len podarilo uskutočniť. Obrovský úspech pri svetovej premiére v Berlíne bol pre všetkých viac ako zadosťučinením.
ArtFilmFest 2011