Peníze nebo život

"Peníze nebo život", to zní zajisté tajemně po detektivních příbězích zločineckých doupat podsvětí nebo pustin Divokého západu. Ale kdepak, skutečnost ze stejnojmenného filmu Voskovce a Wericha nebyla tak děsivá. Je pravda, že "tak jako opice na holé a chlupaté i lidé dělí se na chudé a bohaté" a že "krásný zůstane život, i když teče do bot".

A o tento život šlo i poválečnému tulákovi Tondovi, který se stal dočasným majitelem uloupeného perlového šperku a když se setkal se svým starým kamarádem Pepíkem, který se sice přiženil do bohaté rodiny, ale nevyženil si životní spokojenost - je s tímto kamarádem pronásledován skutečnými lupiči šperku. Tak se dostanou až do muzea, kde zažijí nejprve hodinku hrůzy, a pak svedou originální boj s lupiči, při čemž starobylé zbraně muzea přišly k uplatnění.

Tento film Voskovce a Wericha, byl výrazně lepší než ten první a s povděkem se dá kvitovat, že po odborném a citlivém sestřihu se dostal po dříve vleklých místech do pěkného tempa. Nejde pominout fakt, že pánové Voskovec a Werich byli komikové a mistři mluveného slova a vtipných paradoxů. Bylo v té době samozřejmě aktuální, že "mluvící" film mohl tyto jejich přednosti zachytit a mimicky doplnit. Ale ta preferovaná nutnost, že by jejich hovory měly být středem běhu, byla asi brzdou filmové podstaty příběhu, kterým byl především ruch, pohyb a rychlý spád děje.

Tady nepomohla nápodoba amerických grotesek (scény hrůzy v muzeu), ani popularita herců. Zvukově, jak v tomto případě jde o vtipné podmalování a charakteristiku prostředí, tak o písničkové vložky, patřil tento film zaslouženě k tomu nejlepšímu z české produkce dané doby.

POZOR SPOILER!

Je ukraden velmi drahý šperk. Zloději si jej předávají a to tak dlouho, až jeden z nich šperk ztratí. Nalezne jej muž jménem Tonda. Ten jej sebere a pak narazí na pána, který se chce oběsit. Poznává starého kamaráda Pepíka. Toho již život omrzel, protože se musel bohatě oženit. A nesnáší své příbuzné. Jeho žena je stejně dorota. Pepík pozve Tondu k sobě domů. Zde je Tonda obtěžován detektivem. Snaží se šperku zbavit a učiní to tak nevhodně, že tento končí na krku Pepíkovy manželky, která se zrovna dvoří nějakému cizinci. Ta kráčí se šperkem k pokladně. Tuto se oba kamarádi pokusí odemknout, ale trezor statečně odolává. Když konečně povolí, spustí se alarm. V trezoru je dopis se sdělením, že manželka Pepíka opouští s oním cizincem, Van Den Braudenem. Domnívá se totiž, že jí šperk daroval on. Ten jí jej však naopak ukradne a prchá. Po zběsilé honbě za ním končí oba muži i se šperkem v muzeu. I zde je ovšem vyhmátne lupičská banda a začíná nerovný boj proti její přesile.

Druhý film divadelníka Jindřicha Honzla a V+W. Znovu se přes četné nové nápady a postupy projevily nedostatečné znalosti filmového řemesla, ale i tak má titul své neopakovatelné kouzlo, pro které se k němu vrací už několikátá generace. Slavnou Ježkovu píseň ,,Život je jen náhoda" ve filmu nezpívají Hana Vítová a Ljuba Hermanová - tehdejší způsob natáčení vyžadoval, aby vedle dekorace byl umístěn orchestr a jiné dvě zpěvačky živě ,,postsynchronizovaly" akci před kamerou.

Zdroj: Československá filmová společnost

Tonda najde ukradený náhrdelník. S kamarádem Pepíkem ho ukryjí v kytici, kterou odnese Pepíkova žena se svým ctitelem. Začíná tak honička, ke které se přidá i lupičská banda a tajný policista.