Pátrání po jedné ženě

Moje první střetnutí s   Michelangelem Anotonionim a   hned mě přikoval do křesla.   Měl jsem pocit, že snímek   je po dějové stránce velice   prostý. Tady se však nehraje   na krkolomné zvraty ani na   vyprávění příběhu,   který někam směřuje. Vše   mě přišlo až   neuvěřitelně autentické.   Tak trochu jako život sám.   Prostě nedějovost, pomalé   tempo vyprávění a dá se   říci nudná místa (která   však nudně nevyznívají)   jsou perfektní cestou jak   prošlapat divákovi cestu k   hlavnímu hrdinovi a ostatním   postavám. Zcela ho ponoříme   do jeho světa i do jeho rytmu   a to vše zlehka a   nenápadně. U filmu je   těžké vydržet až do konce   a je potřeba být v tom   správném rozpoložení, pak   se Vám ale odmění a Vy   vlastně ani nebudete vědět   proč se Vám tak líbil.   Najdeme zde pár   nezapomenutelných scén a ta   sexuální otevřenost snímku   je taky fajn.