Panika v New Yorku [TV film]

První, sotva postřehnutelné příznaky zemětřesení pocítil New York ve chvíli, kdy vysoký důstojník civilní obrany veřejně vystoupil proti rozhodnutí starosty zásadně zaškrtit rozpočet městským hasičům. O několik hodin později se ničivá síla ozývá znovu. Sice na pár vteřin, zato plnou silou. Pak město přestane žít. Pod troskami leží stovky mrtvých, živí jsou uvězněni v metru, zmizely mosty, nefunguje elektřina, telefony...

Začíná to chvěním sklenek, ve vyhrocenějších situacích praská potrubí, a když se opravdu zadaří, tak se řítí domy, v zemi se otevírají hluboké pukliny a lidé pobíhají po ulicích a ječí. Jasně, zemětřesení. Průměrný obyvatel Los Angeles nebo Tokia je už s takovými občasnými prekérkami smířen, zajímavější je to ale třeba v takovém New Yorku. Katastrofický snímek Mikaela Salomona pojednává právě o takové nepravděpodobné situaci. Na téměř tříhodinové ploše pak rozehrává na pozadí bortících se mrakodrapů příběh asi desíti různě provázaných lidí. Někteří skončí zasypaní, jejich blízcí pak o ně trnou a zachraňují je a drastické půdní posuvy jsou provázeny stejně velkými posuny v mezilidských vztazích. Pod tlakem situace se nepřátelé usmíří, neznámí zamilují a úctyhodní projeví jako pěkní hajzlové.
Přestože se jedná o televizní snímek, jsou záběry rozpadající se metropole velmi dobře udělané. Kladem je také jistá realističnost, s níž jsou předváděny oběti a následky katastrofy, kterou dokonce nepřežijí ani někteří ze sledovaných hrdinů. Před smrtí psa se ale opět zbaběle couvlo. Přesto má ale film až příliš dlouhou stopáž, a asi proto je někdy až moc jasné, jak se bude děj dále odvíjet. V druhé půlce je to čím dál tím horší, takže nakonec si tu katastrofu až tak moc neužijete.
Hogden Total Film 2000/4/96,

Autor/Zdroj: Hogden/Total Film