Opeřené stíny

Zklamán svým rozvedeným manželstvím odjíždí Petr Leroy na Riviéru, do míst, kde poznal bývalou ženu a kde doufá nalézt osvěžení. Potká tu svého přítele Jana a společně prožívají radosti, které jim život na Riviéře nabízí. Jan se seznámí v kasinu s půvabnou ženou a odjede s ní do hor. Po návratu vypráví o krásné Olze, s níž strávil nádherné tři dny. Na další schůzku se však Olga nedostaví a Jan se rozhodne ji nalézt v horách. Náhodou ji zahlédne v jedné vesnici a chce ji dostihnout v automobilu. Cestou havaruje. Olga ho dopraví do nedalekého sanatoria, kde se všichni chovají k příchozím velmi podivně. Petr mezitím potkal ve vesnici bývalou ženu, ale po zprávě o havárii spěchá Janovi na pomoc. V sanatoriu osvobodí lékaře a pomocníky, uvězněné duševně chorými pacienty vedenými psychiatrem - obětí svého povolání. V poslední chvíli zachrání Petr i Jana a Olgu, jimž hrozila zkáza. Se ženou se znovu sblížil a spolu odjedou.

KOLEKTIV AUTORŮ. Český hraný film I. 1898 – 1930. Praha: Národní filmový archiv, 1995. 285 s. ISBN 80-7004-082-3.

Volně na motivy povídky amerického spisovatele Edgara Allana POEA vznikl snímek, na kterém se podíleli i francouzští filmaři. Film byl dodatečně ozvučen v ateliérech Gaumont-Paříž. Ve francouzské verzi režiséra Georgese Pallu hráli naši herci Jiří Hron aj.W. Speerger, kameramanem byl Karel Kopřiva.

Autor/Zdroj: /noticka

Každé literární dílo, jež má sloužiti za podklad filmu, vyžaduje určitého přepracování. Zejména proto, že výrazové možnosti vnímaného slova a oživlého obrazu jsou zcela různé. Libretista a scenárista tohoto filmu však zapomněl, že nelze z bizarní dělové náplně E. A. Poeovy novely udělat pouhou bezvýznamnou kulisu laciného milostného románku dvou mladých lidí, kteří se poznávají v herně v Monte Carlu a rozvedených manželů, kteří se tu zase vracejí k sobě. Tento děj se mohl odehrávat kdekoliv jinde a nebylo ani třeba, aby se jeho hrdinové dostali do sanatoria pro duševně choré, kde právě zešílivší lékař uvězil ředitele a zavádí své „léčebné“ metody. Budiž přiznáno, že právě tyto scény dovedl režisér Leo Marten vyzdvihnouti k slušnému účinku – ale nepodařilo se mu skloubiti je s dějovou osnovou v jediný organický celek, v němž by byly víc, než excentrickým intermezzem. Snímek byl pravděpodobně zamýšlen jako zvukový a mluvený, nebo alespoň dodatečně synchronizovaný. Němé řešení si vyžádalo mnoho dialogických titulků – často zbytečných – v nichž hrdinové filmu mluví tak šroubovaně a „literárně“, jak normální lidé v životě nikdy nemluví. Nesourodost díla způsobila, že ani herecké výkony (Máňa Ženíšková, Jan W. Speerger, Theodor Pištěk, Jiří Hron, Milada Matysová, Henri Baudin aj.) se nevyšvihly nad běžnou úroveň. Karel Kopřiva vytěžil zejména z krajinářských scenerií francouzské Riviéry řadu krásných fotografií.

SMRŽ, Karel. Opeřené stíny. Rozpravy Aventina. Týdeník pro literaturu, umění a kritiku. 1930 – 1931, roč. 6, č. 6, s. 70 – 71.