On a jeho sestra

Hlavní postavou zábavného příběhu o splněných snech je listonoš Jarda Brabec. Je vítaným hostem revuálního divadla, a to nejen pro svůj smysl pro humor, ale také proto, že nosí jeho řediteli každý den psaníčka od ctitelek a občas i nějaký ten dobrý nápad. Mezi nadšené fanynky pana ředitele patří také Brabcova sestra Anny, amatérská umělkyně, která by velice chtěla k divadlu, zatím však pracuje pouze jako panská u herečky Veldenové. Ta právě zkouší novou revue, kterou tajně napsal ministr pošt. Těsně před premiérou roli vrátí, protože se jí nezamlouvá. Pohotový Brabec řediteli představí sestru, která pochopitelně umí roli nazpaměť a může nastoupit, hned jak svolí utajovaný autor. Ten svolí velmi rád, protože se mu Anny líbila, když se zúčastnil jedné pošťácké zábavy. Tam zahlédl dívčino ochotnické vystoupení. Tím ovšem potíže zdaleka nekončí a listonoš se ještě hodně zapotí, než bude vše v pořádku.

Zdroj: Nova

POZOR SPOILER!

V divadle se zuřivě zkouší nová revue. Dovnitř se snaží dostat spousta ctitelek, hlavně kvůli panu řediteli Holtovi, protože chtějí jeho autogram. Pospávající vrátným je tam však nepustí. Jenže když uvidí za oknem pivo, otevře okýnko a pustí dovnitř mladičkou Anny Brabcovou, takto komornou hlavní hvězdy, slečny Veldenové. Anny sice ředitele zbožňuje také, ale nedostává se k němu tak blízko. Na zkoušce místo Veldénové vystoupí z poštovního kočáru listonoš Jarda Brabec, Annin bratr. Ten má svou sestru velmi rád. Jednoho dne slyší zpívat písničku „Růžové psaníčko“ a rozhodne se ji „ukrást“. Anny ji zazpívá na poštovním plese, kde ji uslyší i samotný ministr pošt. Ten jí pak vysvětluje, jak se ve zpěvu zlepšit. Veldenová dělá Holtovi jen problémy a neustále vyhrožuje, že to hrát nebude. Nu, ale je třeba mít náhradu, a když se věc řeší, zaslechne to Jarda. Veldenová Anny vynadá s tím, že ji propustí a to zaslechne Jarda a herečce ostře něco poví. A pak v konkursu poměrně vesele eliminuje ostatní herečky a zpěvačky zadáváním úkolů, které nemohou umět a tak nakonec zbude jen Anny. Její zpěv se líbí, ale jsou posláni za autorem, protože řediteli řekli, že je poslal on. Hledají ho v klubu, ale nemohou nalézt, ovšem nakonec se to povede a autor je prozrazen . Když Veldenová zjistí, kdo je oním autorem, roli opět chce, ale už je pozdě. Anny si to s ní vyřídí ručně a stručně a už se hraje. Ale hlediště zeje prázdnotou. Ovšem to by nebyl Jarda, aby je nenaplnil. Veldenové nepomohou ani najatí „pískači“ /72/, kteří mají Anny vypískat. Prostě to vypadá na obrovský úspěch…

V prvním zvukovém filmu Vlasty Buriana, v "Maršálkovi", vycházel veškerý účinek tohoto veleúspěšného filmu jen z Burianovy osoby, z jeho podání hlavní postavy a z oněch situací, ve kterých se ocitla: zmizel-li Burian, jakoby všechno vázlo a tempo bylo jaksi podvázáno. Jinak je tomu ve filmu "On a jeho sestra", byť opět stál Burian v popředí, nebyl již sám, do situací vrstvících se kolem něho prozařuje, a to hodně, šelmovský humor Anny Ondrákové. To ovšem nebylo na škodu filmu, dělili se dva naši, v onom čase již mezinárodně uznávaní umělci o jeho úspěch: ti dva druzí, režisér Karel Lamač a kameraman Otta Heller, unikali přímé pozornosti obecenstva.

Diváci, kteří neměli příležitost vidět "krále komiků" vystupovat na jevišti, již srovnáním jeho obou velkých filmových rolí, poznali alespoň podstatu neodolatelnosti jeho humoru. Byla v jeho mnohotvárnosti, v neobyčejné pružnosti a v přizpůsobování novým typům a situacím. V listonoši Burianovi není ani zblo z maršálka. To byla docela nová postava: Pošťák, z rodu těch dobrosrdečných listonošů a zřízenců, jak je lidé znali kolem sebe, kteří si nedali vzít nárok na zradostnění života dost těžkého tím, co je těšilo, zazpívali si, zahráli si, povykládali si a hlavně - drželi spolu.

Z toho prostředí dopisů, razítek a balíků, z toho zdánlivě nejprozaičtějšího světa, teď vyrostl příběh, podivuhodný příběh, jemuž chtěli dát původně autoři název "Anny, Vlasta - a basta". Neboť oba měli umělecké ambice: on byl dirigentem pošťácké kapely a ona, prvotně panská operetní divy, toužila po vystoupení na jevišti a ještě víc po mladém divadelním řediteli, kterého si zahrál Otto Rubík. A když rozmarná a především rozmazlená diva v podání Olgy Augustové, odřekne a v divadle, začne všechno stávkovat, zaskočí pošťáci všude, kde je třeba a dopomohou k úspěchu kusu, jehož autorem byl ovšem poštovní ministr.
Vlasta Burian měl zde scény, které byly šity přímo na něho. Třeba ta, jak vyexpeduje adeptky hlavní role revue, jak hledal se sestrou tajemného autora a hlavně ovšem jak zachraňuje představení.

Anny Ondráková, naivně zamilované rtuťovité hádě, dovede vyjádřit vždy onu samozřejmost, se kterou si jde dobývat svého cíle, jímž je úspěch v příběhu filmu - a ovšem především i u obecenstva.

Lamačova režie, když překonala počáteční vleklost expozice děje, hnal jej pak s obvyklou rutinou kupředu. Hudebně se vrací písnička o růžovém psaníčku a valčíková melodie, obojí složené Járou Benešem, mělo naději stá se populárními. Jára Beneš se ve filmu divákům "ukázal" v úloze stávkujícího kapelníka. Film "On a jeho sestra" nás skvěle pobaví, i když má osmdesátku na krku.

Hlavní postavou zábavného příběhu o splněných snech je listonoš Jarda Brabec (V. Burian), který je vítaným hostem revuálního divadla, a to nejen pro svůj smysl pro humor, ale také proto, že nosí jeho řediteli každý den psaníčka od ctitelek a občas i nějaký ten dobrý nápad. Mezi nadšené fanynky pana ředitele patří také Brabcova sestra Anny (Anny Ondráková), amatérská umělkyně, která by velice chtěla k divadlu, zatím však pracuje pouze jako panská u herečky Veldenové. Ta právě zkouší novou revue, kterou tajně napsal ministr pošt, ale těsně před premiérou roli vrátí, protože se jí nezamlouvá. A je tu pohotový Brabec, který řediteli představí sestru, která pochopitelně umí roli nazpaměť a může nastoupit, hned jak svolí utajovaný autor. A ten svolí velmi rád, protože se Anny líbila už když se zúčastnil jedné pošťácké zábavy, kde zahlédl jedno dívčino ochotnické vystoupení. Tím ovšem potíže zdaleka nekončí a Jarda Brabec se ještě hodně zapotí, než bude vše v pořádku.

Česká filmová komedie vznikla v roce 1931, kdy ji podle stejnojmenné divadelní hry Bernharda Buchbindera natočil režisér Karel Lamač společně s Martinem Fričem.
V hlavních rolích se vedle krále komiků Vlasty Buriana jako Jardy Brabce objeví jako jeho sestra Anny zřejmě nejslavnějších česká herečka své doby, Anny Ondráková, která si tu pochopitelně také zazpívala a uspěla zejména s písničkou "Růžové psaníčko, znamená randíčko".
Není bez zajímavosti, že původně se film měl jmenovat Ona a Oni a vedle Anny Ondrákové se v hlavních rolích měli objevit Jiří Voskovec s Janem Werichem. Po mimořádném úspěchu C. a k. polního maršálka však dali producenti přednost Vlastu Burianovi a přejmenovali také film. Souběžně s tímto filmem vznikla i jeho německá verze pod jménem Er und seine Schwester, taktéž s Burianem a Ondrákovou v hlavních rolích.

Česká televize

Vlasta Burian v roli všetečného pošťáka vstoupí do této hudební komedie na scéně revuálního divadla. Omylem se octne v kočáru, kterým má na jeviště přijet hvězda připravované inscenace. Jeho sestra (Anny Ondráková) je komorná dotyčné primadony a touží po divadelní kariéře. Písničku Růžové psaníčko znamená randíčko nejdřív zazpívá na poštovní akademii, kde si jí všimne rozšafný ministr (Theodor Pištěk)... Parádní ukázkou Burianovy komiky je scéna, v níž listonoš vítá ministra a dopouští se legračních přebrebtů. Vzápětí pohotově imituje různé hudební nástroje. Vynalézavý listonoš a jeho kolegové nakonec zachrání i premiéru, jež hrozí krachem... Aranžmá moderních muzikálů připomene scéna sborového zpěvu zaměstnanců pošty. Inspiraci němými groteskami prozrazuje epizoda, v níž se Anny v klíčové chvíli střetne s rozmazlenou hvězdou.

ZDROJ: Febiofest 2004

Listonoš Jarda Brabec a jeho sestra - amatérská umělkyně - se stanou hvězdami "akademie" poštovních zaměstnanců. Velký úspěch měla Anny s písní "Růžové psaníčko znamená randíčko". Všem se to líbilo, i panu řediteli pošt, který tajně skládal operety... Souběžně byla natočena i německá verze se stejným štábem a se stejnou ústřední dvojicí.

ZDROJ: Lexikon českého filmu