Okno do dvora

Profesionální fotograf L.B. Jefferies si při pořizování akčního snímku na automobilových závodech zlomí nohu. Je odkázán na svůj newyorský byt a tráví čas pozorováním sousedů z okna do dvora. Začíná mít podezření, že muž naproti možná zavraždil svou ženu. Jeff požádá o pomoc při vyšetřování svou přítelkyni z vyšší společnosti, módní návrhářku Lisu Fremontovou, a svou hostující ošetřovatelku Stellu...

Písně (text, hudba):

Lisa - (Franz Waxman)
Mona Lisa - (Ray Evans, Jay Livingston)
To See You - (Johnny Burke, James Van Heusen)
That's Amore - (Jack Brooks, Harry Warren)

POZOR SPOILER

Jeff si léčí poranění doma. Občas za ním přijde ošetřovatelka Stella nebo jeho děvče Líza. A proto z nudy kouká lidem do oken. Jednou vidí muže odnaproti, jak se stará o svou nemocnou ženu. Ten pak odchází v noci a je u něj viděna pilka a řeznický nůž. Za celý den za ženou nezajde, což vše je Jeffovi moc divné a začne se domnívat, že zde jde o vraždu. Zatáhne do věci svou milenku Lízu a ta zjistí, že tam bydlí nějaký pan Lars Thornvald s manželkou. Jeff povolává i svého kamaráda od policie poručíka Toma Doyla. Ten však všechna jeho podezření vyvrací. Jenže Jeff stále vede svou. Všechny stopy však Tom dokáže vysvětlit jako falešné. Jeff se rozhodne Thornvalda vylákat z domu a do jeho bytu vnikne Líza. Když se Thornval nečekaně vrátí, zasáhne police a Lízu zatkne. Thornvald však pochopí, odkud vítr fouká a blíží se hlasitými kroky k Jeffově pokoji, kde je Jeff bezbranný a zcela sám.

Okno do dvora (1954) patří k oblíbeným dílům samotného mistra hrůzy, neboť mu naplno umožnilo využít schopnost logického rozvíjení děje s nesčetnými finesami, odbočkami, humornými epizodkami, břitkými dialogy a samozřejmě s dovedně stupňovaným napětím. Základ příběhu vychází z povídky Cornella Woolriche (It Had to Be Murder - Musela to být vražda, 1942), jež byla režisérem doplněna o detaily z existujících případů. Známý fotoreportér L. B. Jefferies, zvaný přáteli Jeff, je se zlomenou nohou upoután na kolečkové křeslo. Z nudy pozoruje dění za okny protějších bytů a přitom odhalí vraždu. Sám se pak téměř stane další zločincovou obětí. Jednoduchý syžet nabídl Hitchcockovi možnost pohrát si s každou postavou, s každou situací a s každou drobností. Vše bylo realizováno v ateliéru, v němž nechal Hitchcock postavit jedenatřicet bytů. Vzniklo klasické dílo, přinášející divákům uspokojení jak z napětí, tak ze šťastného závěru. Rafinovanost se v něm snoubí s jednoduchostí, humor a ironie s vážnými stránkami života. Jakoby mimochodem jsou tu naznačeny nejrůznější formy lásky. Snímek byl nominován na čtyři Oscary - kromě režiséra Hitchcocka ještě scenárista John Michael Hayes, kameraman Robert Burks a zvukař Loren L. Ryder. Nikdo z tvůrců však sošku nezískal. V roce 1997 bylo Okno do dvora zařazeno do Národního filmového registru a o rok později restaurováno.

Noční filmový klub ČT 2

Filmová tvorba Alfreda Hitchcocka je u nás známá spíše jen jako legenda: kromě Psycho a Ptáků se totiž v kinech nic jiného z jeho početného a kvalitního díla od padesátých let nehrálo. Nyní se tedy objevuje Okno do dvora, snímek z roku 1954, který měl Mistr hrůzy sám hodně rád. Umožnil mu totiž naplno využít schopnost logického rozvíjení děje s nesčetnými finesami, odbočkami, humornými epizodkami, břitkým dialogem a samozřejmě s dovedně stupňovaným napětím. Základ vychází z povídky Cornella Woolriche, jež byla režisérem doplněna o detaily z existujících případů. Zápletka je vcelku jednoduchá: známý fotoreportér je pro zranění upoután na pojízdné křeslo. Z nudy pozoruje dění za okny protějších bytů a přitom odhalí vraždu. Sám se téměř stane další zločincovou obětí. Tento syžet nabídl Hitchcockovi obrovskou možnost pohrát si s každou postavou, s každou situací a s každou drobností. Vše bylo realizováno v ateliéru, v němž nechal režisér postavit jedenatřicet bytů. Vzniklo klasické dílo, přinášející divákům uspokojení jak z napětí, tak ze šťastného závěru. Rafinovanost se v něm snoubí s jednoduchostí, humor a ironie s vážnými stránkami života. Jakoby mimochodem jsou tu naznačeny nejrůznější formy lásky. Z dnešního pohledu snímek možná poněkud zestárl, ale sympatický nádech nostalgie (znásobený účastí tehdejších hvězd Jamese Stewarta a Grace Kellyové) mu možná přidává další rozměr.
Zdroj: Filmový přehled