Nonstop

Film obsahově i formálně sleduje téma nekonečnosti. Úvodní titulky jsou rozloženy do celého filmu, využívá se asynchronita obrazu a zvuku. Autor vede dialog s několika postavami, jejichž osudy propojuje dálnice z Prahy do Brna.
*****
Nonstop je film o nekonečnosti, které se drží i svou formou: úvodní titulky jsou například rozloženy do celého filmu. Často využívá záměrnou asynchronitu obrazu a zvuku, k bloudění kamery po jednom prostředí zní monolog z prostředí předcházejícího či následujícího. Film se skládá z dialogů, nebo spíše monologů občas přerušovaných otázkami. Jednotlivé výpovědi svazuje dálnice z Prahy do Brna, u které zpovídaní žijí nebo pracují.
Nonstop je kumulace světa a života v kapce vody: a to i přesto, že tato kapka na vás padá sto minut. Gogola je vůči svým obětem občas hodně provokativní, například když mává balónkem před manažerem restaurací McDonald´s. Je to především jednoznačně shazování neautentického lidství, jak by to zřejmě nazval Stankovič. I hrdinové, kteří k filmaři přistupují tolerancí a shovívavostí, si zaslouží velkou pochvalu
Zatím se Honzovi při filmování nic vážnějšího nestalo: snad už si kolem sebe vytvořil podobnou psychologickou bezpečnostní auru, jakou má Vojtěch Jasný, který svou kamerkou snímal i grázly v newyorském metru.
Nonstop je jedním z nejvíce chválených českých dokumentů poslední doby: viz. Stankovičův aplaus v Lidových novinách.
28. Letní filmová škola

Autor/Zdroj: /Letní filmová škola


Filozofická groteska o nekonečnosti proudící dálnicí mezi Prahou a Brnem a mezi Brnem a Prahou. Odvěká lidská touha po nekonečnosti došla svého pozemského zpřítomnéní v nekonečně dlouho otevřených provozovnách s věčným světlem ne-' boli v nonstopech prodchnutých dálničním kruhovitým pohybem malých a velkých vozů. Natáčení proběhlo během devíti dnů mezi zimou a létem 1997 prostřednictvím plánovaných návštěv i nahodilých setkání s lidmi, živly a jevy žijícími u dálnice či proudící dálnicí. Plánovaně i nahodile se potkávaly také jednotlivé záběry a sekvence ve střižně, z čehož vzešel příběh obecných myšlenek napjatých skrze konkrétní lidská vyprávění, v jejichž rámci se například víra šamanská proměňuje ve víru křesťanskou, víra v anděla ve víru v anděla žlutého, tajemství kříže v princip křížovky...

Autor/Zdroj: /Letní filmová škola


The age-old human longing for infinity has attained its earthly manifestation in never-closing shops decorated with ever-burning lights: nonstop rest stops inspired by the endless movements
of large and small vehicles along the motorway. The film ends up as an absurd and philosophical investigation into the endlessly flowing stream along the highway between Prague and Brno and
between Brno and Prague.

Autor/Zdroj: /anglicky

Celovečerní snímek mladého dokumentaristy Jana Gogoly, syna známého dramaturga a scenáristy stejného jména, Nonstop byl realizován v koprodukci FAMU a České televize. Film svým přístupem k realitě a svou poetikou odpovídá dokumentaristické metodě Karla Vachka, v jehož pedagogické dílně vznikl. Úvodní titulky jsou rozloženy do celého filmu, který často pracuje s asynchronitou obrazu a zvuku. Režisér s malým štábem „operuje“ na dálnici z Brna do Prahy a v jejím těsném okolí. Náhodně vybrané cestující, pracovníky přilehlých motorestů či místní obyvatele z okolí se pak pokouší přimět k filozofickým úvahám o nekonečnu, čase, smrti a o věčném koloběhu života ve vesmíru. - Radikální konfrontace všedních situací a reálií s nadčasovým, filozofickým rozměrem přináší kýžený efekt: věci a různá prostředí se stávají zjevným zhmotněním i symbolickým vyjádřením zmiňovaných idejí (především samotná dálnice jako metafora nekonečného plynutí). Po Vachkově vzoru tvůrce přiznává svou přítomnost na místě dění a dokonce se někdy stává jeho hlavním organizátorem. Místy záměrně (a leckdy možná samoúčelně) dokonce manipuluje s „objekty“ (číšník, vypovídající vestoje na barovém pultu, figurína „sebevraha“, vržená z mostu…) nebo při rozhovoru s nimi odvádí provokativně pozornost (mávání balonkem před mcdonaldovským manažerem). Snímek je čímsi mezi sociologickou sondou a dokumentární esejí. Otázkou zůstává možná až příliš náročná formulace tvůrčího cíle, což se projevuje i ve zvolené cestě od abstraktního ke konkrétnímu: tvůrce se v některých situacích až křečovitě snaží „přidělit“ objektům duchovní rozměr (otázky po konečnosti či nekonečnosti kulatého koláče či o posmrtném životě zvířete, připraveného k hostině), místo aby jej v předmětné skutečnosti trpělivě objevoval a citlivou stylizací destiloval.
Zdeno Kubina Filmový přehled 2002/11

Autor/Zdroj: Kubina Zdeno/Filmový přehled