Noční motýl

Kiki: Mužský jsou jeden jako druhej a pokaždý to dopadne stejně.

Kiki: To je Soňa - ruská velkokněžna - říká ona.

Holka, holka, tak se tak na tebe koukám, nějak se mi to nelíbí. Ty mně připadáš pořád, jako by se nekam do tanečních a ne do vinárny. Co by sme tak na tebe nevěsili, aby to bylo trošku nápadnejší. Počkej, skusíme tam tíhle korále, tu máš. Podrž si to !
No, prosím takhle. Není to šikézní ?

A kam to vlastne jdeme ?
- Tak já se vám přiznám. Já jsem kvuli kytce dostala výpověď.
Výpověď ?
- Ano, výpověď. A bydlím teď tady v hotelu u Labute.
U labutě ? Hm. A máte tam pohodlný pokoj ? No podíváme se na to. Teď je vlatne moji povinností, abych se o vas postaral.
- Jak si to představujete ? Co si vubec o mne myslíte ?
Ne, nepustím vas dřív, dokud mne nevyslechnete. Vždyť jsem to vlastne ja zavinil, že ste dostala výpověď. Postarám se o vás. Pochopte, předse, že je to moje povinnost. A pak, já vás mám rád, Martičko. Kdy vás uvidím ?

Pane nadporučíku !
- Slečno Marto !
Chtěla bych ...
- Promiňte...
Prosím vas, neodcházejte , chtěla bych vám toho tolik říct.
- Promiňte. Kdyby nás viděl Kala, co by si pomyslil ?

Ziminka ? No tak zatopíme a bude tady teploučko jak v pokojíčku.
Vtom počuť vonku hukot vlaku.
Na to si zvyknete, když tady budete díl, jako já. Já bych bez toho ani neusnul.