Obsah filmu Neviditelné lásky
Hrdiny snímku Neviditelné lásky je jedenáct gayů a leseb z celé Francie, kteří se narodili mezi dvěma světovými válkami. Někteří žijí v páru, jiní jsou ze zásady single a další svého partnera či partnerku již pochovali. Několik z nich prožilo svůj comming out v šedesátých či sedmdesátých letech. Další se podrobili očekávání a tlaku rodiny i společnosti, vdaly se či oženili, měli děti a teprve v pokročilém věku dali průchod svým tužbám. Někteří prožili hédonický život a vystřídali mnoho partnerů, jiní žijí desítky let s milovanou osobou. Kromě věku a sexuální orientace mají ale přece jen všechny postavy snímku něco společného: z jejich...
Hrdiny snímku Neviditelné lásky je jedenáct gayů a leseb z celé Francie, kteří se narodili mezi dvěma světovými válkami. Někteří žijí v páru, jiní jsou ze zásady single a další svého partnera či partnerku již pochovali. Několik z nich prožilo svůj comming out v šedesátých či sedmdesátých letech. Další se podrobili očekávání a tlaku rodiny i společnosti, vdaly se či oženili, měli děti a teprve v pokročilém věku dali průchod svým tužbám. Někteří prožili hédonický život a vystřídali mnoho partnerů, jiní žijí desítky let s milovanou osobou. Kromě věku a sexuální orientace mají ale přece jen všechny postavy snímku něco společného: z jejich otevřeného vyprávění je cítit nadhled, radost ze života a mladistvý elán. Výsledný dojem celého filmu ještě umocňuje působivá kamera, archivní fotografie a citlivě vybraná hudba. Režisér a scenárista Sébastien Lifshitz se tematikou života lidí s homosexuální orientací zabývá i v dalších svých filmech. Snímek Neviditelné lásky se promítal na festivalu v Cannes.
Jeden svět 2013 < Zobrazit méně
oficiální text distributora, zobrazit všechny obsahy (1)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 8.11.2013
Neviditelné lásky
Uvedeno na '13 Inconvenient Films human rights film festival 2013 v Kaunasu v Litvě.
Co to doprčic je s dnešním obrazem starého člověka? Já osobně se jich štítím a lituji jich. A aby také ne. V televizi, novinách, ve filmech, všude jsou zobrazeni starci jako nějaké kreatury, které se nedokáží přizpůsobit dnešní době, mají problém nejen s chůzí, ale i s vylučováním, a jediné, k čemu jsou dobří, tak jsou snadnou návnadou pro šmejdy snažící se nějakého naivku okrást. A dost. Takovýhle obraz si důchodci nezaslouží.
Les invisibles byl dokument hlavně o revoluci mezi heterosexuály a o jejich přijetí do normální společnosti. To ale není to, co jsem si z filmu odnesl. Mě se strašně líbilo, že většina hlavních postav byli osmdesátníci, kteří vystupovali s noblesou, svěžím duchem a vitalitou. Nikdo se je nesnažil zobrazit jako největší chudáky, kterým musíme poslat SMS ve tvaru DMS bla bla bla a přispět tak částkou dvaceti sedmi korun, tři koruny jdou jako obvykle operátorovi. Ne, tady je prostě dědule, kterého až potkám, tak si s ním radostně dám sklenku vína a zeptám se ho na radu, jak se více zalíbit dívkám...