Nevěsta na útěku

Mimořádný divácký ohlas moderní romantické pohádky Pretty Woman (1990) po devíti letech znovu svedl dohromady oba hlavní protagonisty filmu Julii Robertsovou a Richarda Gerea s jeho režisérem Garrym Marshallem. Plány na natočení druhého dílu Pretty Woman kolovaly Hollywoodem už od počátku devadesátých let, ale nikdo se nemohl shodnout na tom, o čem by vlastně pokračování mělo vyprávět. Proto nakonec Nevěstu na útěku (1999) s Pretty Woman spojují pouze ona tři zmíněná jména a žánr romantické komedie. Jejími hrdiny jsou poněkud splašená nevěsta Maggie Carpenterová a newyorský sloupkař Ike Graham. Maggiina historie několikanásobných útěků od oltáře zaujme novináře natolik, že o ní napíše článek. Neověří si však všechna fakta a hrozba soudní žaloby ho stojí místo (šéfovou mu nedělá nikdo jiný, než jeho bývalá žena). Je nabíledni, že následné „ověřování faktů“ oba protagonisty natolik sblíží, že nakonec dojde k další svatbě, která se snad už obejde bez nevěstina útěku. Anebo ne?

Snímek se odehrává v marylandském městě Berlin, kde se také natáčel. Ve vedlejších rolích se objevují další známí herečtí představitelé Joan Cusacková (kadeřnice Peggy), oblíbený Marshallův herec Hector Elizondo (fotograf Fisher) a manželka Toma Hankse Rita Wilsonová (Ikeova exmanželka Ellie). Režisér Garry Marshall se ve filmu mihne, jak je jeho zvykem, při zápase na baseballovém hřišti, stejně jako se v nejrůznějších epizodkách představí členové jeho rozvětvené rodiny.

Zdroj: ČT

Romantická a velmi vtipná komedie od tvůrců „Pretty Woman" . Julia třikrát uteče svým ženichům od oltáře - a z jejího příběhu se stane novinový hit. Čtvrtým ženichem je reportér z novin, které za zveřejnění svého soukromí žaluje. Chystá se čtvrtá svatba a následuje další útěk. Ale ten čtvrtý ženich byl ten pravý…

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora

Od chvíle, kdy Julia Robertsová natočila Pretty Woman, těšili se všichno milovníci tohoto kultovního kýče na další podobnou lahůdku. A doškali se až nyní - ne že by Robertsová dosud odmítala, ale dlouho nemohla najít odpovídající scénář - až teď. Nevěsta na útěku navazuje na Pretty Woman v tom smyslu, že jde rovněž o vtipnou romantickou komedii, že ji znovu režíroval Garry Marshall, že je tu opět jejím partnerem Richard Gere ( a že se tu v menší roli opět objevuje neodolatelný Hector Elizondo). A příběh? Robertsová vytvořila postavu Maggie, dívky, která tolikrát v poslední chvíli zdrhla od oltáře, že to přilákalo pozornost novin a reportér jménem Ike (Gere) je pověřen, aby o této úchylce napsal šťavnatou story. Nechci urážet vaší inteligenci úvahami na téma, jak to asi může skončit.

Autor/Zdroj: /Cinema


Až devět let po obrovském úspěchu pohádkového příběhu pro dospělé Pretty Woman (1990) se sešli Julia Robertsová, Richard Gere a režisér Garry Marshall na natáčení další romantické komedíe s názvem Nevěsta na útěku. - Známý newyorsky novinář Ike Graham, který se rád jedovatě otírá o ženské pohlaví, napíše podle vyprávění jednoho hosta z baru sloupek o splašené nevěstě, která již několikrát utekla od oltáře. Maggie Carpenterová z malého venkovského města ho však chce žalovat a žurnalista dostane vý-pověď; neboť si neověřil fakta. Vypraví se sám do Hale, aby poznal skutečnost, a rychle se sblíží s Maggiinými přibuznými a známými, včetné jejího čtvrtého ženicha Boba. Nakonec se samozřejmě nejvíce sblíží s Maggií a nastoupí u oltáře na Bobovo místo. Jenže nevěsta opět podlehne své fobii a uteče. Pak však pochopí, že Ike je skutečně ten pravý, a vydá se za ním, aby ho požádala o ruku. Popáté se tak svatba konečně podaří. - Tvůrci se věnují drobnokresbě postav i maloměstského prostředí a poněkud zdlouhavě rozvíjejí předem snadno čitelný příběh. Nijak nezastíraji, že v tomto případě jsou nejdůležitější představitelé hlavních postav, zejména Julia Robertsová; která dostává větší prostor než gentlemanský a uhlazený světák Richard Gere. Filmu ovšem schá-zejí nápadité komické situace a původní charisma ve spojení slavných hvězd, což byly důvody úspěchu zmíněné Pretty Woman. - Upozorňujeme, že v rocc 1930 natočil Donald Crisp film se stejným názvem, ovšem s odlišným obsahem.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled


Kdo to dokáže, ať ji chytí – Julia Robertsová a Richard Gere v hlavních rolích milostné komedie

Země duní pod koňskými kopyty, bělostný závoj vlaje ve větru a kdesi da-leko zůstal kněz s neodbytnou otázkou na rtech.... Maggie zase jednou zdrhla. Zase jednou? Potřetí!
Anebo posedmé, jak se žalem a uraženou ješitností zpitomělý opilec svěřuje v newyor-ském baru každému, kdo je ochoten poslou-chat? A to Ike byl, protože uzávěrka nebyla za dveřmi, ale ve dveřích a tématu pro jeho pravidelný, mužsko-šovinistický sloupek se nedostávalo. A tu ho máme. "Pojídačka mu-žů" kdesi v Marylandu, sbírající a odhazující ženichy se samozřejmou bezohledností. Ike prodal jak koupil, ani se neobtěžoval ověřit si základní fakta - a zápletka nové milostné ko-medie Garryho Marshallaje na světě. Protože dotčená Maggie napsala do redakce USA To-day dopis, znějící ozvěnou tučných šeků, pro-placených za prokázanou pomluvu - a Ikea vyhodili. Až potud je celá situace v pořádku, protože za něco podobného by na vteřinu le-těl každý novinář (mé chlapce v Cinemě ne-vyjímaje), na půdu důvěrně známého žánru ovšem vstupujeme ve chvíli, kdy Ike dostane novou šanci - napsat skutečný a pravdivý pří-běh "nevěsty na útěku", a vyráží do malebně zapadlého městečka - vstříc svému osudu...
Zásadní otázkou, před níž stojí každá milostná romance, nezní co, ale jak. Neboť ono co je pře-dem dané a jasné jako den. Těžko mě někdo může v tomto případě nařknout, že zcela ne-vhodně prozrazuji pointu, když řeknu, že Ike a Maggie nakonec stanou před oltářem. To je předpoklad. Problém je, jak se k němu dostanou.
Jak? Logicky - tou nejběžnější cestou, oi nepřátelství k lásce. Na startovní čáře stojí je den naštvaný reportér, pod maskou licoměrné vstřícnosti usilující vyhrabat kdejakou hanebnost, aby dosáhl zadostiučinění, a na štvaná krasavice, jíž si tahle krysa v novinář ké podobě dovolí přijít až domů, slídí po bývalých snoubencích, příbuzných a přátelích a s ironickým nadhledem sleduje přípravy k její čtvrté svatbě. Cesty, po kterých z této výchozí pozice oba pokračují, vedou přesně tam, kam mají - čím více Ike o Maggii ví, tím je pro něj obtížnější cítit k ní odpor, čím víc on měkne, tím intenzivněji na ni působí jeho kouzlo...
To vše provázeno barvitým koloritem až pohlednicově idylického maloměsta, v němž každý vidí každému až do dní knížky, se svéráznými vedlejšími postavami - bodrým otcem opilcem, který se smyslem pro sport hradí dceřiny svatby a nahrává si je na video, nejlepší kamarádkou, výstřední kadeřnicí Peggy a konečně babičkou, pevně přesvědčenou, že se Maggie ne-bojí svatby, ale svatební noci.
Teoreticky to všechno funguje. Teoreticky. Praxe ale vypadá malinko jinak. Stručně řečeno nebýt Julie Robertsové a Richarda Gereho, -šlo by jen o málo vzrušující průměr, který sice svědomitě pracuje se všemi ověřenými klišé, poctivě se snaží o odlehčující humor a nutné ponaučení, jemuž ovšem scenáristky nedokázaly dát onu "božskou jiskru" - tedy šarm, švih a tempo. Tedy ono charisma, které před devíti lety uči-nilo v podstatě naprosto nepravděpodobnou, manipulativní a lacinou Pretty Woman kul-tovní záležitostí. Až na jednu či dvě výjimky tu nenarazíte na skutečně brilantně vypointo-vanou situaci, chybí tu ony přesně typově zvo-lené a scenáristicky dokonale zkratkovitě vy-kreslené vedlejší postavy - a konečně, ač mi přitom slzy tečou proudem, příliš nefunguje ani spojení Gere-Robertsová. Oba sice mají kouzlo, které by svou intenzitou bez potíží za-stavilo městskou dopravu, ovšem tentokrát fungují spíše vedle sebe než spolu. Není to ani tak vina jejich, každý zvlášť jsou výborní
(ne snad že by šlo o charakterní herectví, jde jen a pouze o charisma, pro daný žánr neoce-nitelné), jen scénář neobsahuje mnoho situ-ací, kde by se ono elektrizující spojení mohlo navázat. Jednou z mála je scéna, kdy čtvrtý snoubenec (trenér Bob) nutí Maggii na sva-tební zkoušce, aby si obřad vizualizovala a jako figuranta nastrčí do pozice ženicha právě Ikea. To se potom kostel otřásá v zá-kladech, ale - žádný strach - zůstane stát, ne-boť se jedná spíše o výjimku než pravidlo.
Po pravdě řečeno, být role Ikea a Maggie obsazeny jinak, nebylo by vůbec o čem psát. Další vráskou na recenzentově oroseném čele jsou Rita Wilsonová jako Ikeova šéfredak-torka a bývalá manželka a Hector Elizondo jako její současný manžel. Jejich postavy po-strádají jak komický tak dramatický význam, což je zvlášť smutné u Elizonda - při vzpo-mínce na jeho dokonalého ředitele hotelu v Pretty Woman. Otázka, proč se tu objevuje v miniaturní a veskrze bezvýznamné roli, do-chází odpovědi při pohledu na jeho filmogra-fii. Hector Elizondo je totiž cosi jako Mars-hallův maskot - jeho jméno najdeme celkem v jedenácti režisérových snímcích.
Obávám se, že každý recenzent při hodno-cení Nevěsty na útěku nakonec skončí u kon-frontace s Pretty Woman a nebude to zdaleka jen dílem laciné novinářské touhy po srovnání. Sami tvůrci se totiž po úspěchu svého prvního společného snímku netajili touhou sejít se ve stejném žánru znovu. A ona devítiletá odmlka údajně byla dána tím, že čekali na ten pravý scénář. Tváří v tvář dané skutečnosti nezbývá než lakonicky glosovat - mohli ještě počkat. Nevěsta na útěku sice není špatná, ale od tvůrců Pretty Woman by člověk čekal víc.

Autor/Zdroj: Hejlíčková Iva/Cinema