Nájemní smlouva

V posledním desetiletí 20. století procházela litevská společnost nelehkým údobím. Po všeobecné euforii, provázející vyhlášení samostatnosti, přišlo vystřízlivění. Mnozí lidé začali zjišťovat, že jejich dosavadní jistoty nenávratně zmizely, radost z nabyté svobody vystřídal strach a obavy z jejího prožívání a užívání. V omšelém, zasmušilém městě, v domech s oprýskanými fasádami a nevlídnými chodbami, ve smutně potemnělých interiérech rozehrál režisér svůj příběh. Příběh ženy, která se pokusila vymanit ze stereotypu nezadržitelně ubíhajících dnů, ženy ve středním věku, jež našla odvahu utvářet svůj život podle vlastní vize. Odhodlá se naplnit své lidské i ryze ženské sny, ale jak už to tak bývá, sny a představy jsou nemilosrdně poměřovány realitou. Nadějné vyhlídky vystřídá mučivý strach z vlastní nedostatečnosti a neschopnosti. Ziskem z těchto proher je poznání sebe samé, což pro hrdinku znamená potvrzení, že cesta hledání a nezdarů nebyla zbytečná. Jinými slovy - ať jsme kdokoliv a kdekoliv, jediným bohatstvím je naše svobodná volba.
38. MFF Karlovy Vary

Úspěšná podnikatelka prožívá na prahu čtyřicítky nejhorší životní období. Propadá pocitu, že v soukromém životě selhala, a opouští rodinu. Najde si podnájem v místě, kde ji nikdo nezná, a hledá smysl své nové existence… Prostřednictvím věcně chladných a rozvážných scén vytváří Nájemní smlouva neobvyklý obraz samoty a odcizení člověka v moderním světě a ukazuje atmosféru v post-sovětské společnosti, která zjišťuje, že mír ve sféře politické nepřináší automaticky mír v duši. Ceny: MFF v Rize 2002: Nejlepší pobaltský film.

Autor/Zdroj: /Kino AERO