Nádraží

Děj filmu se odehrává jedné noci na malé zchátralé železniční stanici kdesi na jihu Itálie, v bezvýznamném městečku, kde lišky dávají dobrou noc. Přednostou stanice je tu mladý, dobrácký Domenico, který se ještě stará o nemocnou matku. Ve své kanceláři na nádraží vykonává každodenní rutinní službu a osamělé noci tráví sledováním televize a studiem němčiny. Jedné deštivé noci se však všechno změní. Do nádražní kanceláře vpadne vylekaná mladá atraktivní blondýnka ve večerních šatech. Je to Flavia, dcera bohatého bankéře, která po zjištění, že ji její násilnický snoubenec Danilo nemiluje a chce si ji vzít jen ze zištných důvodů, utekla z večírku konaného v nedaleké vile. Chce co nejrychleji opustit toto místo, bohužel první vlak jede až v šest hodin ráno. Zatímco si s Domenicem povídají a přes rozdílnost charakterů se vzájemně sbližují, vtrhne na nádraží dívčin snoubenec a snaží se Flavii násilím zabránit v odjezdu. Malý výpravčí dívku brání, a i přes svou fyzickou nevýhodu proti útočníkovi nerovný boj vyhraje. Začínající romance mezi Domenicem a Flavií ale pokračování nemá, sociálních rozdílů je příliš mnoho...

Autobiografický snímek režiséra Rubiniho, který si zahrál i hlavní roli, byl natočen téměř celý v Apulii, na železniční stanici v San Marco, některé scény i v Grumo Appula, kde se režisér narodil jako syn přednosty stanice. Film získal mnohá ocenění: z osmi nominací na Donatellova Davida dva - Sergio Rubini za nejlepší režisérský debut a Margherita Buyová (v té době režisérova manželka) za nejlepší ženský herecký výkon, oba též Stříbrnou stuhu od Syndikátu italských žurnalistů, Sergio Rubini ještě Zlatý Glóbus za nejlepší první celovečerní film a cenu FIPRESCI a Kodak-Cinecritica na FF v Benátkách.