Načeradec, král kibiců

"Načeradec, král kibiců". Před těmi takřka osmdesáti roky české "mluvící" filmy s rostoucí oblibou u diváků prodělávaly proměnu, která již u zahraničních produkcí byla běžnou skutečností. Šlo o to, že by příběhová předloha filmu byla již přímo šita na míru pro určitého představitele. Takže by se nehledali herci pro filmové scénáře - ale psaly by se scénáře pro určité herce a jejich tvůrčí schopnosti vyjádřit herecky jisté lidské typy. Příkladem byli Vlasta Burian a Hugo Haas. Zdálo se tenkrát, že tento sympatický brněnský žid roste ve vážného Burianova konkurenta, ovšem ve svém oboru působnosti a charakterizačního umění. Jeho Načeradec, to není osamocená schématická divadelní figurka. To určitě ne, neboť takových Načeradců žilo tenkrát plno - snad i dnes by se sem tam nějaký pan Načeradec našel.Vždyť jsou to takový lidičkové s omezeným okruhem osobních zálib, lehce vznětliví, trpící nevinným ctihomamem, jejich nervózu odnáší především nejbližší okolí, třeba Načeradcova manželka, takový rozumný a chápající kliďas.

Tak takovou figurku vytvořil Hugo Haas ve svém "králi kibiců", kde fotbalové fanouškovství pražských hříšť je u převážně částí obecenstva se zdravým rozumem dost cizí. Tenhle nový Načeradec je divákům bližší, pochopitelnější: diváci se mu smějí, přesto kdesi v srdíčku je jim ho trošku líto - a to nebylo vůbec zlé znamení. A tak byl vidět v různých a přece denně všedních situacích svého života, k nímž patřila také hypochondrická "nějaká" chřipka. A kolem něho kolotá hrstka všelijakých lidiček: dobráčtí karbaníci a šachisté, novinářští kavárenští křečkové, hotoví vybafnout na každého, kdo jim z hromady novin chce něco odnést, floutkové, záletné paničky, zamilovaný advokátský párek.

V situačních drobnokresbách výseků ze života těchto lidí byl zdařilý kus režisérské práce Gustava Machatého. Patřilo již k chybám tohoto režiséra, že se příliš neohlížel, či neznal hranici vkusu. Pro ty dávné a prosté diváky byla například ložnicová scéna záletné paničky s jejím milovníkem takovým velkým kazem celého filmu. Doporučovalo se tenkrát, že by měla dodatečným střihem co nejrychleji z filmu zmizet. Že je to nevkus ke zvracení. Nemůžeme dnešním pohledem odsuzovat tehdejší diváky, lidi obyčejné, pracovité, kteří byli slušně vychovaní a nechtěli si touto pro ně vulgární scénou kazit jinak pěknou a zábavnou podívanou. Prostě si nepřáli, aby byl film srážen kamsi do podezřelých hloubek.

POZOR SPOILER

Pan Načeradec vysedává s panem Dundrem v kavárně. Hrají šachy. Za panem Načeradcem přichází jeho dcera, slečna doktor, a pumpne jej o peníze. Za panem Dundrem přijde zase syn, také doktor, a také tatíčka připraví o peníze. Chodí sem také dáma se psem, kterému koupila pískací hračku. Je to manželka soukromého detektiva Kamila Tachecího. Tato je smluvena s jiným mužem, panem Fredem Oliverem Findajsem, který zde rovněž vysedává, ale na její znamení povolává za sebe ke kartám pana Načeradce. Ten přerušuje šachový match s panem Dundrem a jde ke kartám. Když se pak Findajs vrátí, jde pan Načeradec opět hrát šachy. Zde však napadne pana Dundra, že mu ukradl koně. Tento se napadení brání a staří pánové si vynadají výrazů nečekaných. A protože mají obchody proti sobě, občas si jeden ke druhému někoho na vztek pošle. Nu, a další den jde pan Načeradec opět do kavárny, kde bude odborně radit. Nejprve je to u výherního automatu, pak u kulečníku, a nakonec u karet. Ovšem zde se opět dostane do sporu s panem Dundrem. A oba na toho druhého podají žaloby. Pan Tachecí si v hlavě převaluje prohranou partii a dochází mu, že měl vyhrát. Ihned běží na pana Findajse, kde je zrovna paní Tachecí. Fredyho notně vystraší, než mu dojde, že Tachecímu jde o karty, a ne o manželku. Leč tomu nic nedojde, ani když na zemi nalezne onu pískací hračku. Oba pánové, tedy Dundr a Načeradec se ocitají u soudu. A zde se dějí věci, které nikdo nečekal. Dochází zde k rekonstrukci, do které se zapojí i pan soudce. A samozřejmě otce zastupují jejich děti. Pak pan Načeradec onemocní a je k němu povolán lékař - doktor Bondy. Pan Načeradec mu poradí s jeho kašlem a doktor odchází. Karty však nepřestanou pana Načeradce pronásledovat i v nemoci. Objevují se u něj v pokoji. Jsou to čtyři králové, kulový, žaludový, zelený a červený. Dovedou jej do karbanického nebe, kde je Načeradec králem také. Králem kibiců. Ale karty si zde přece jen zahraje. Nu, a protože nemocné sluší se navštěvovati, rozhodne se v kavárně o návštěvě. Jen panu Dundrovi se nějak moc nechce. Ale nakonec se přece jen u pana Načeradce objeví s květinou. Pánové se sice opět pohádají, ale jen o to, kdo je větší lump. Následuje velké smíření a svatba jejich dětí. Ale to ještě není konec. Pan Načeradec musí panu detektivovi něco prozradit na jeho ženu, jak mu v nemoci slíbil. A právě na svatbě opouští paní detektivová Tachecí hostinu se svým milencem a pan Načeradec je jim v patách. Jakmile sezná, kde se milenci usadili, běží zpět na svatbu a udělá halo. Všichni svatebčané se ženou útokem na inkriminované místo. A milence zde skutečně nalézají. Pan Tachecí by se měl zachovat jako muž…

Po filmařské stránce zajímavě provedené melodrama Ze soboty na neděli přineslo Gustavu Machatému zvýšený zájem tuzemských producentů, projevující se nabídkou realizace dvou projektů. Navzdory již podepsané smlouvě s firmou Elektafilm se nakonec Machatý na vzniku veselohry Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa (1932) nepodílel. Důvodem byl neskrývaný pesimismus Vlasty Buriana, představitele titulní dvojrole, který se obával, že firmou vybraný režisér se nedokáže zdárně vyrovnat s „burianovským" pojetím filmové komiky. Větší důvěře se třicetiletý tvůrce těšil u vedení společnosti A-B, jež mu v předvánočním čase roku 1931 svěřila realizaci volného pokračování veselohry Muži v offsidu, které mělo obchodně těžit z aktuální popularity postavy filmového Richarda Načeradce v podání Huga Haase. Původní námět filmu dodal spisovatel a novinář Karel Poláček, jenž do děje zapracoval i motivy z nedávno dokončeného románu Hráči. Zápletka scénáře připravovaného původně pod názvem Načeradec, kníže kibiců se soustředí kolem dvou majitelů sousedících obchodů s konfekčním zbožím a jejich nicotného kavárenského sporu, který přeroste až do soudních rozměrů. Ze srovnání scénáře s natočeným filmem vyplývá, že Machatého a Poláčkovy ambice byly mnohem vyšší, než naznačuje výsledek. Bohužel, řada filmařsky elegantních propojení scén pomocí shodných obrazových motivů či zvukových efektů (stín kráčející postavy ve scéně přistižení milenců a scéně v biografu, resp. stejná intonace hlasu číšníka v kavárně a prodavače v kině) se do konečné verze nedostala. Podobně dopadly i scenáristické pokusy „vytáhnout" děj do reálného prostředí, mj. plánovanou „návštěvou" městských lázní, jež zůstala pouze na papíře. Snad i kvůli nemožnosti natáčet exteriérové scény s kontaktním zvukem, neboť ateliéry A-B v té době ještě nedisponovaly mobilní nahrávací aparaturou. S výjimkou krátké pasáže úprku ulicemi města je Načeradec, král kibiců čistě ateliérový film, jehož formální podobu se kameraman Václav Vích snažil ozvláštnit nápadnými jízdami prostorem studia, funkčními především při kavárenských scénách. Inspirace filmovou tvorbou Reného Claira je patrná zařazením dlouhé snové scény Načeradce s karetními králi či výše zmíněnou zběsilou honičkou, oblíbeným prvkem Clairových komedií.
Jiří Horníček
Letní filmová škola 2011