Náboj

Krátký hraný film „Náboj“ z roku 1963 byl pokusem o psychologickou studii vojáka základní služby Petra (Milan Kos), jemuž napíše dívka, že se s ním rozchází. Petr chce jet domů, ale nedostane volno k opuštění posádky. Podaří se mu získat náboj do samopalu a chce spáchat sebevraždu.

„Náboj“ aktualizoval tradici hraných agitek smíšením s poetikou tehdy právě vznikající nové vlny československého filmu. Na rozdíl od podobných dílek z 50. let, které vynikaly přímočarostí sdělení, se tento film snažil podat lapidární varování před sebevražedností vojáků méně vtíravou cestou. Vzniklý kompromis mezi snahou o autentičnost vojenského prostředí, využití postupů nové filmové poetiky a výchovný obsah však svým nepříliš přesvědčivým vyzněním zklamal očekávání i samotných tvůrců. Přesto je možné říci, že šlo o jeden z přelomových filmů ve vývoji Československého armádního filmu.

Použití nespisovné češtiny a slangových výrazů posilovalo autentický charakter dialogů, hudba Jiřího Šusta vystihovala psychologické napětí filmového děje a do rolí jednotlivých postav byla obsazena pestrá skupina herců i neherců, z nichž mnozí se záhy stali známými tvářemi československé zábavy (především M. Šimek, J. Wimmer, K. Černoch, O. Schoberová).

Režisér Ivo Toman (1924–1994), mimo jiné autor „Tankové brigády“ z roku 1955, celovečerního hraného filmu známého zkreslením historických skutečností téměř až na úroveň karikatury, tímto snímkem armádní filmové studio přihlásil k nové vlně československého filmu. Svůj podíl na tom měl také autor scénáře filmu, prozaik a scenárista Vladimír Kalina, s nímž Toman nedlouho předtím spolupracoval na barrandovském filmu „Pevnost na Rýně“ (1962).



Výrobce: Československý armádní film, 1963
VHÚ Praha

Vojín Petr Kobera dostal od své dívky dopis, kterým se s ním rozchází. Petr chce hned odjet domů. Poručík mu kvůli strážní službě, kterou má vojín právě nastoupit, nemůže dát dovolenou. Po neděli má navíc Petr vystoupit jako člen vojenského souboru. Zoufalý vojín pohrozí, že si něco udělá. Poručík mu slíbí, že ho pustí, když si najde za sebe na vystoupení náhradu. Žádný z kamarádů však Petrově prosbě nevyhoví. Petr si všimne, jak si jeden z vojáků ukryl do slamníku ostrý náboj, který mu má při střelbách zlepšit výsledek, a zmocní se ho. Pak jde s ostatními na hlídku. Na stanovišti v lese, kde je sám, si pušku nabije a připravuje se k sebevraždě. Voják zatím v kasárnách pohřeší náboj a z roztrhaného Petrova dopisu pochopí, co hrozí. Na vypůjčeném skútru se vydá do lesa. Petra v jeho přípravách vyruší muž, žádající přes plot o pomoc s vysypaným nákladem. Petr odmítne a zanedlouho je slyšet sérii výstřelů. Petr si svůj čin rozmyslel a místo toho prostřílel zásobník pitné vody. Voják, který ho chtěl zadržet, s údivem pozoruje, jak se Petr v uniformě sprchuje pramínky vody vytékajícími z barelu a přitom se bouřlivě směje.

Zdroj: NFA