Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny?

Legendární režisér Jiří Barta (Krysař, Zaniklý svět rukavic atd.) objevil na zapadlé půdě tajemný svět.
Poklidný život panuje v království odložených hraček na staré půdě do doby, než se krásná panenka Pomněnka stane cílem zájmů krutého vládce Říše Zla. V lítém boji o její záchranu se projeví síla přátelství a také touha zachránit starý dobrý svět. Statečné hračky podnikají dobrodružnou a nebezpečnou cestu půdou k vysvobození kamarádky. Autoři dovedně střídají napětí s komickými situacemi. Téměř hororové sekvence s odlehčenými humornými peripetiemi dávají do vztahu „naivitu dobra“ s lstivostí nepřátel, sílu přátelství s bezmocí krutosti a zla.
Český film 2008

Nejnovějšího film Jiřího Barty vychází z oblíbeného schématu, jakým je oživlé společenství hraček, v tomto případě odložených na půdě. Pohodu naruší diktátorská Hlava, ohrožující každého, kdo se ocitne v jejím dosahu.
Po dlouhých letech půstu - poté, co se marně pokoušel dokončit Golema - se na filmová plátna vrací Jiří Barta, nepochybný klasik animovaného...
Po dlouhých letech půstu - poté, co se marně pokoušel dokončit Golema - se na filmová plátna vrací Jiří Barta, nepochybný klasik animovaného filmu (zejména loutkového), kterého již nyní můžeme řadit po bok takových velikánů jako je Jiří Trnka nebo Jan Švankmajer. S podporou zahraničního kapitálu ze Slovenska a Japonska natočil hravou, ale současně také strašidelnou, ba děsící pohádku, která přitom aspiruje na politické podobenství.
Syžetově vychází z oblíbeného schématu, jakým je oživlé společenství hraček, v tomto případě odložených na půdě. Tak poznáme panenku-hospodyňku Pomněnku, medvídka Muchu, obrozenecky veršujícícího rytíře Krasoně, skřítka Šubrta, myšku Sklodowskou... Materiálově různorodí hrdinové (vedle klasické panenky je to plyšák, kloubová marioneta s vodícími dráty či plastelínová příšerka), kteří dokonce obstarávají i vláčkový provoz či rozhlasové vysílání, žijí spokojeně do té doby, než se půvabné Pomněnky zmocní zlotřilý diktátor Hlava. Ve skutečnosti je to státníkova busta s načerněným obličejem Jiřího Lábuse, která ač nehybná, svými příkazy ohrožuje i ostatní hračky, spěchající unesené kamarádce na pomoc. Ve své „říší zla“ se pokouší za pomoci svých stejně podlých nohsledů terorizovat každého, kdo se ocitne v její moci. Jenže duté busty, jakkoli i hrozivé, bývají křehké a snadno rozbitelné...
(jš)
katalog 1. Festivalu nad řekou

Až čtyřiadvacet let po legendárním středometrážním Krysaři (1985, FP 10/86) se může špičkový český tvůrce animovaných filmů Jiří Barta pochlubit novým celovečerním snímkem, moderní pohádkou Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny?. Scénář napsal s veteránem animovaného filmu Edgarem Dutkou a byl i autorem výtvarné koncepce. V dnešní době digitálních 3D animovaných snímků působí jeho dílo půvabně staromilským dojmem. Ve shodě s názvem se jednoduchá rodinná podívaná odehrává na obyčejné půdě, zaplněné neužitečným harampádím. Stačí však odkrýt víko starého kufru, kde přebývají v útulném bytečku čtyři kamarádi, a rázem se ocitáme v jiném světě, oživeném množstvím figur a figurek i proměnnými předměty všeho druhu. Vyprávění se točí kolem únosu panenky Pomněnky do Říše zla, ovládané mocnou Hlavou (mluvící busta Jiřího Lábuse), a následnou výpravou na panenčinu záchranu. Srdnatí zachránci musejí překonat četná nebezpečenství v horách (stará zrcadla, horní desky skříní), ve sněhu (peří z polštářů) i ve vodě (igelit a staré látky). Pohybují se pomocí různých dopravních prostředků (vlaky, letadlo, loď, ponorka, vrtulník) vyrobených ze starých luxů, plechových vaniček, zbytků jízdních kol apod. Kromě úhledné panenky jsou ostatní hrdinové tak trochu zflikovaní, protože život se s nimi zřejmě příliš nemazlil. – Režisér opět uplatňuje svou hravou imaginaci s mimořádným důrazem na detailní zpracování. Ve filmu kombinuje hrané pasáže včetně živého kocoura (působícího na straně Zla) s různými formami animace; od klasické animace loutek či reálu (snímané digitálními fotoaparáty) až ke klasickému kreslenému filmu. Materiál pak byl zpracován v digitální postprodukci, jež dodala tradiční technice nové rozměry i možnosti. Vzniklo tak nesporně originální dílo, prokazující svou životaschopnost tváří v tvář různým uhlazeným „počítačovým vymoženostem“.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2009/4