Muž z Manassasu [TV inscenace]

Televízna adaptácia hry W. Kliessa. Do malého amerického mestečka, cez ktoré ma viesť novobudovaná železníca, prichádza zabiják Russ Mayer. Jeho úlohou je zabiť každého, kto bude proti stavbe železnice. Po dlhom čase sa stretáva s podnikateľom Bennom Croftom, ktorý tiež Nesúhlasí s výstavbou. Na svet sa dostane zatykač na Russa spred 10 rokov. No niek nie je schopný vykonať rozsudok. Po tak dlhom čase by to bola vlastne vražda. Situávia sa skomplikuje, keď za Russom príde Bennova manželka s ponukou, aby zabil jej manžela, čo za pomerne vysokú odmenu prijme. Lenže na druhej strane stojí skupina, ktorá chce Russa zabiť. Kto s koho? Russ svojou šikovnou "politikou" vyvolá atmosféru, že všetci jeho odporcovia po sebe navzájem strieľajú a z boja vychádza víťazne práve on.

Zdroj: Slovenská televize

O dobré úrovni dramaturgie dramatického vysílání bratislavského studia, o její vyhraněnosti projevující se především tvůrčím a socialisticky angažovaným přístupem k uvádění děl naší i světové pokrokové literatury na televizní obrazovku jsme již nejednou psali. Tím víc mrzí pokles, třeba i nárazový pokles její úrovně. Ucítili jsme ho například v pondělí [25. září] při sledování inscenace hry levicově orientovaného západoněmeckého autora Wernera Kliesse MUŽ Z MANASSASU. Naše televizní programové časopisy i hlasatelka ohlašující inscenaci nás ujišťovaly, že uvidíme hru sociálně a společenskokriticky zabarvenou, významnou, ukazující jinou tvář Divokého západu. Snad jsme to všechno opravdu viděli, ale o událost rozhodně nešlo. Sledovali jsme příběh žánrově rozkolísaný, pohybující se na rozhraní seriózního dramatu a komedie – tak alespoň působila jeho inscenace. Nic proti tomu, nakonec to bylo i příjemné podívání. Ale proč sahat pro takto nevýraznou látku do zahraničí. Snad by se víc vyplatilo zkusit si naši tematiku, provokovat naše autory na tomto poli, hledat zkušenosti, než překládat a inscenovat zahraniční drama, které zřetelně nepřináší žádné hodnoty obsahové ani formální. Nicméně jsme viděli slušnou inscenaci. Herci si v ní s chutí zahráli, režisér Miloš Pietor se snažil upoutat pozornost. Avšak přínos to nebyl. A nic kladného, inspirujícího jsme na obrazovce také neviděli. Prostě jenom jednu z mnoha set inscenací, na které rychle zapomínáme.

HOLÝ, Josef. Inscenace k zapomenutí. Rudé právo. 1978, roč. 59, č. 229 [28. září], s. 5. [upraveno]