Můj strýček z Ameriky

Vědecko-sociologický film Alaina Resnaise je věnován Henrimu Laboritovi vědci, zabývající se behaviorismem který vychází z těchto tezí: "Pro bytost je jediným důvodem bytí být, to znamená udržet si svou strukturu, udržet se při životě, bez toho není bytí." Je tvořen dokumentárním rámcem kde Laborit prezentuje a labroratorně dokládá své ideje a filmovou konstrukcí, kde své vědecké závěry promítá na tři fiktivní postavy, přičemž každá z nich reprezentuje jiný společenský kontext. Vzniká tak dialog mezi fiktivní filmovou konstrukcí, která je ovšem doložena vědeckým zkoumáním. V podstatě jakoby teorie vzniklá zkoumáním chování lidí, která je následně ukázána na lidech samotných.
Osudová setkání. Ctižádostivý Jean, původem z měšťanské rodiny, pracuje jako ředitel zpravodajství velkého rádia. Opustí svou ženu a děti kvůli Janine, mladé herečce, jejíž rodiče jsou přesvědčení komunisté. Jejich vztah ale skončí dva roky poté a Janine odchází na venkov, kde pracuje jako návrhářka...Tam se setká s ředitelem textilky Reném, který pochází z venkovské katolické rodiny. Do příběhu vstupuje ve své vlastní roli biolog Henri Laborit, který na základě pokusů na krysách vysvětluje určité zákonitosti lidského chování. Boj, útěk nebo zábrany, každý reaguje podle primárních podnětů.

Až po pětačtyřiceti letech se vrací do českých kin klasik světové kinematografie a stále činný filmař Alain Resnais (nar. 1922). Jeho hořká komedie s nezbytnými filozofickým konsekvencemi Můj strýček z Ameriky byla ovšem natočena už v roce 1980 podle scénáře jeho častého spolupracovníka Jeana Gruaulta, inspirovaného texty a experimenty uznávaného lékaře a vědce, profesora Henriho Laborita (1914-1995). Osobitá teorie o biologických podmínkách lidského chování provází osudy tří hrdinů: úspěšného úředníka Jeana Le Galla, nepříliš úspěšné herečky a textilní návrhářky Janine a selfmademana Reného, který se z rolnického synka vypracuje na technického ředitele v továrně. Příběhy těchto postav sledujeme ve zkratce od jejich narození, dětství a mládí, až po jejich vzájemné propojení: Jean a Janine se stanou načas milenci a Janine se setkává s Reném díky své nové pracovní pozici. – Resnais jako obvykle volí spletitou strukturu, uvozenou statickými obrazy přírody i města. Podle Gruaulta má snímek čtyři části. V první se seznamujeme s Laboritovou teorií a s počátky hrdinů. Ve druhém aktu se paralelně odvíjejí epizody z jejich životů, třetí „antonioniovská“ část se odehrává po dvou letech mezi Jeanem a Janine na malém ostrůvku, provázena Laboritovými pokusy s potkany, jež „komentují“ jednání hrdinů (včetně bizarních kratičkých záběrů lidí s potkaními hlavami), čtvrtý akt je vyústěním událostí, zakončeným jakousi „fugou“ (s potkanem v modelu bytu, s potyčkou Jeana a Janine, s obdobnými záběry, jimiž film začíná, a zároveň s obrazy domů, odsouzených k demolici). Tvůrci navíc propojují svět protagonistů se světem filmu. Každý z nich má svůj filmový idol (Danielle Darrieuxovou, Jeana Maraise a Jeana Gabina), přičemž černobílé záběry z různých snímků s nimi odrážejí momentální stavy obdivovatelů. Každý z nich má také svého bájného rodinného „strýčka z Ameriky“: pro Reného je to příbuzný, který údajně skončil v Chicagu na ulici, ale pro Jeana a Janine je to fiktivní strýc, jenž může objevit poklad nebo zanechat dědictví...
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2012/10