Můj otec George Voskovec [DIGIBETA]

Dokumentární film přibližuje osobní život a uměleckou kariéru Jiřího Voskovce od jeho příchodu do Spojených států v roce 1950 až po jeho úmrtí v roce 1981.

Film je vyprávěn z pohledu jeho mladší dcery Gigi, která po letech zjišťuje kdo byl její otec Jiří-George Voskovec.


Jiří Voskovec přichází do USA v roce 1950 po uváženém rozhodnutí, že nechce žít v komunistickém Československu. Ve Spojených státech v té době vrcholí McCarthyho hon na komunisty a Voskovec se ocitá téměř na rok v nedobrovolné internaci na Ellis Islandu. Odtud se mu podaří dostat a získat povolení ke vstupu do země jen díky přímluvě vlivných přátel a respektovaných Čechoslováků, jakými byl například Ferdinand Peroutka.

Do této problematiky vnáší světlo například Slávka Peroutková nebo autor korespondence V+W Ladislav Matějka.
Linkou celého filmu je úvaha o americkém snu a rozdílu mezi Evropou a Amerikou. Ptáme se jaký je úděl emigranta v Americe a jakou šanci má uspět český umělec za velikou louží? Vezmeme-li v úvahu jazykovou bariéru - nikdy se nezbavil výrazného slovanského akcentu, uvážíme-li Voskovcův věk- 45 let, kdy přišel do USA aby začal úplně znovu, zatímco za sebou nechal kariéru, přetrženou válkou a ukončenou částečně z vlastního rozhodnutí.

Logicky se ptáme jaké měl možnosti? A ty, které které se mu naskytly, zda mohl naplnit.

Na téma hořkosti a těžkosti údělu emigranta pohovoří Miloš Forman a rumusko-americký divadelní režisér Andrei Serban. Oba se s Voskovcem dobře znali a aktivně stýkali, a dokonce uvažovali o vzájemné spolupráci, která se obzvláště Serbanovi velmi povedla a byla významnou částí Voskovcova uměleckého života. Oba promluví také z hlediska vlastní zkušenosti, I když přišli do USA v jiné politické době, o dvacet let později než Voskovec a ve výrazně mladším věku.

Uměleckou a to především literární kariéru J. Voskovce mimo jiné nejlépe vykreslí výpověd Ladislava Matějky, autora tří knih korespondence V+W, a také čtení z korespondence, které přiblíží Voskovcovy úvahy o možnostech umělecké seberealizace. Voskovec odcházel do USA s představou, že bude psát hry a také trochu režírovat. Polemika je vedena také nad kvalitou děl, ve kterých Voskovec hrál, nad jeho možnostmi a schopnostmi, kterými disponoval. Je známo, že hodně času strávil natáčením televizních seriálů. Vedle toho si zahrál v několika světově proslulých filmech, ale velký úspěch zaznamenal Voskovec především na divadle.

Čtení z knih korespondence V+W a korespondence z archivu Gigi Voskovec-Gotfried je zde použito jako plynulý proud, vinoucí se celým filmem. Hlas barevně podobný Voskovcovu v interpretaci Miloslava Mejzlíka je jakýmsi vnitřním hlasem, který objasňuje některé Voskovcovy osobní úvahy, vyjadřuje jeho povahu, naznačuje pracovní nabídky a příležitosti a vnáší světlo do jeho osobního života, který byl neméně komplikovaný, než jeho tvůrčí zápas. Vedle stylizovaného hlasu vypravěče slyšíme autentické nahrávky Voskovcova hlasu z archivu Českého rozhlasu.

Právě v osobní rovině se dovídáme některá tajemství o dvou Voskovcových manželstvích, o nečekané smrti jeho milované ženy, o jeho bolestivém osamělém otcovství, o “Sophiině volbě” , kterou provedl ve vztahu k dětem, to vše je kořeněno výpovědí o jeho existenciálním založení a materiální situaci, která byla až do nedávna obestřena rouškou tajemství. Odhalujeme také mnohé detaily, které I pro bedlivého čtenáře korespondence V+W zůstaly utajeny.

Světlo do soukromí a pohled do osobního života Jiřího Voskovce vnáší nedávno zesnulá Voskovcova poslední žena, Christine Voskovec-McKeown, jejíž výpověď se nám podařilo zaznamenat. Ale především je to jeho mladší dcera Gigi Voskovec-Gotfried, která staví příběh Jiřího- George Voskovce.

Osobnost Gigi Voskovec-Gotfried ve filmu figuruje jako spojnice jednotlivých charakterů. Je to ona, kdo vypráví příběh svého otce.

Sama se zamýšlí nad jeho životem a zpětně si vybavuje některé zásadní okamžiky jejich společného života, který netrvaly dlouho.

Adoptivní dcera se po smrti Voskovcovy druhé ženy, Anne Garlet, podobně jako její sestra Vicki, ocitla v nemilosti jeho další ženy Christine a obě skončily v jiné adoptivní rodině.
Po letech se obě snaží s touto situací vyrovnat a pochopit otcovo jednání, který k tomu dal svolení. Gigi proto jde proto v myšlenkách a hledáním do minulosti života svého otce.

Například se sestrou navštěvuje jeho rodný dům na Sázavě a dovídá se o jeho nehasnoucí slávě v Čechách, vrací se i do jeho domu na Mannhattanu, kde Voskovec prožil zásadní léta svého osobního a tvůrčího života.

Setkává se se svojí sestřenicí Marií Hildyard, která s Voskovcovými v 50-tých letech v New Yorku tři roky žila ve společné domácnosti, zažila dvě Voskovcovy ženy a vypomáhala s výchovou obou dcer.

Některé informace, mimo rámec rodiny, které nám Marie Hildyard přinese, se jeví jako klíčové k pochopení atmosféry USA a New Yorku, a především k osvětlení nelehké situace, která panovala ve Voskovcově životě na konci padesátých let.

Gigi vzpomíná na svého otce s velkým nadhledem. Z jejího vyprávění je patrné pochopení Voskovcovy životní situace a také neutuchající láska, kterou Gigi ke svému adoptivnímu otci chová.

Důležité informace přinese Jiří Planner a jeho žena Jana, kteří byli snad nejbližší Voskovcovi přátelé a zažili s ním poslední léta jeho života nebo Josef Lustig, který s Voskovcem spolupracoval ke konci jeho života.

Gigi za Plannerovými, které neviděla 35 let, přijíždí do Kalifornie. Zde nedaleko Los Angeles v poušti Mojave Voskovec strávil posledních několik let svého života.

Gigi chce vidět ten dům, kde otec umřel, ale neví jestli to místo ještě najde, nemůže vybavit jeho jméno....

Obrazovou osou dokumentárního filmu jsou ukázky z divadelních představení a filmových záznamů, ve kterých se Voskovec jako herec objevil.

Nemalá ukázka Voskovcovy filmové kariéry je bude doplněna originálními a někdy I překvapivými a úsměvnými ukázkami z některých děl.

Vše je doprovázeno bohatým obrazovým archivem z Voskovcovy pozůstalosti a archivu Gigi Voskovec-Gotfried a z archivu Howarda Gotlieba v Bostonu.

Uprostřed natáčení umírá Christine, která Gigi nestihla odpovědět na všechny otázky. Gigi má ve skříni popel svého otce, který si přál být rozptýlen podél pobřeží Long Islandu. Shodou okolností se Gigi s manžel před třemi lety na Long Island přestěhovali. Chris si přeje aby její ostatky take splynuly v moři spolu s Georgeovými. Proto Voskovcův popel zůstal třicet let uvězněn v krabici.

Gigi vykoná vůli obou a po třiceti letech se příběh Voskovce I otázky Gigi konečně uzavřely.
Oficiální stránky filmu 2011

75 minut dlouhý dokumentární film sleduje život Jiřího Voskovce v Americe od r. 1950 do jeho smrti s přesahem do současnosti.
Příběh je vyprávěn z pohledu jeho mladší dcery Gigi, která jde po stopách života svého otce, setkává se s jeho přáteli a spolupracovníky a zjišťuje kdo vlastně byl její otec Jiří-George Voskovec.
Rudinska film 2011

Dokumentární film přibližuje osobní život a uměleckou kariéru Jiřího Voskovce od jeho příchodu do Spojených států v roce 1950 až po jeho úmrtí v roce 1981.Film je vyprávěn z pohledu jeho mladší dcery Gigi, která po letech zjišťuje kdo byl její otec Jiří-George Voskovec.
Petr Lenděl

Snímek Libuše Rudinské (nar. 1974) Můj otec George Voskovec je dokumentem o „americkém životě“ významného českého divadelníka Jiřího Voskovce, neodlučitelně spjatého s Janem Werichem. Při pouti s mladší Voskovcovou dcerou Gigi navštívila režisérka důležitá místa jeho života v americkém exilu, přičemž se pro obě odhalovaly nové skutečnosti a niterné detaily. Gigi se starší sestrou Vicki navštívily během natáčení i Českou republiku. - Ve snímku na umělce vzpomínají kromě dcer a jejich blízkých i jeho manželka Christine, přátelé, kolegové a různé osobnosti. Tematicky snímané reálie především tepajícího a „bezbřehého“ New Yorku dokreslují úryvky ze zvukových záznamů rozhovoru Voskovce s Karlem Kynclem z roku 1963, Rozhovorů přes oceán V + W z roku 1964, z telefonického rozhovoru s Karlem Krautgartnerem ze 17. ledna 1964 a především pasáže Voskovcových úvah ze sebrané korespondence V + W, jež čte Miloslav Mejzlík. Samozřejmostí jsou fotografie z rodinných archivů a pečlivě „epicky“ poskládané ukázky z filmů a z divadelních představení. Film tak přibližuje Voskovcovu neutuchající energii s nadhledem a důstojností přijmout exilový osud, s českými kořeny se zorientovat v „americkém snu“, věčnou snahu uspět navzdory bariérám v profesním i soukromém životě. Zároveň však akcentuje i odvrácenou tvář: umělcovy těžko skrývané deprese a pocity neuspokojení. Odráží se v nich další zločin komunistické moci, která vypudila z rodné země špičkového umělce a rozdělila kongeniální dvojici.
-kk-, Filmový přehled 2011/12