Moje levá noha

Režisér a scenárista Jim Sheridan dává přednost námětům, spojeným s jeho rodným Irskem. Vybírá si silné příběhy, k jejichž zpracování používá střídmých filmařských prostředků. Tak tomu bylo i u jeho režijního debutu Moje levá noha
(1989), natočeného na základě stejnojmenné autobiografické knihy irského spisovatele Christyho Browna. - Brown, postižený od narození mozkovou obrnou,
byl schopen trochu komunikovat pouze prostřednictvím jediné pohyblivé části
svého těla, levé nohy. S vynaložením obrovského úsilí se naučil nohou psát a malovat, a tak dát svému okolí najevo, že jeho mozek pracuje normálně. Díky odborné péči začal Christy v dospělosti i poměrně dobře mluvit. - Sheridan odmítá
nabízející se emotivní pohled na složitý osud svého hrdiny; soustřeďuje se na vypjaté chvíle Christyho života, v nichž tvrdohlavý invalida usiluje o vymanění se
z "daného " osudu i prostředí (např. neochota malého Christyho opustit dřevěný
invalidní vozík, v dospělosti jeho výsměch ženám, nabízejícím mu platonický
vztah). Výjimečné herecké výkony, podložené studiem ochrnutí a jeho projevů,
podali oba představitelé Christyho, malý Hugh O 'Conor (Christy v dětství) i Daniel
Day-Lewis (dospělý Christy), jehož výkon byl oceněn Oscarem. Brenda Frickeróvá,
hrající hrdinovu matka, dostala Oscara za vedlejší ženskou roli.
-ana-, Filmový přehled 1994/8/7

Díky podpoře a bojovnosti paní Brownové se z Christy Broxana navzdory ochrnutému tělu stane milý a prudce inteligentní člověk se zdravým symslem pro humor. Pomocí prstů své levé nohy dokáže Christy zprostředkovávat svá slova, představy něčeho, co se vzápětí stává uměleckým dílem, nejprodávanější povídkou a básní… Opravdovým triumfem nad osudem.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributora