Mladý Frankenstein

Černobílý lehce parodický snímek Mela Brookse vzdávající poctu starým klasickým hororům z 30. let, zejména filmovým adaptacím románu Mary Shelley, které vytvořila společnost Universal. Hlavním hrdinou je Dr. Frederick Frankenstein (Gene Wilder), respektovaný chirurg přednášející na americké lékařské fakultě. Je vnukem známého šíleného vědce Barona Dr. Victora von Frankenstein. Vyloženě nesnáší, když mu někdo připomíná jeho slavného předka. Označuje se za seriozního vědce a práci svého zemřelého příbuzného považuje za samé nesmysly a jeho samého za cvoka. Dokonce si změnil i výslovnost svého příjmení na "Fronk'-en-Steen". Po obdržení závěti opouští Ameriku a cestuje do Transylvanie, aby převzal staré rodinné sídlo. Dědictví kromě zámku zahrnuje také potrhlého hrbatého sluhu Igora (ovšem vyslovuje se Áj-gor), dále tajemnou domácí Frau Blücher a k dispozici má také blonďatou laborantku Ingu. Frederick objeví ve sklepení zámku pracovnu svého dědečka a také knihu s návodem jak oživit mrtvého člověka. Po důkladném prostudování změní původní názor a pustí se do vlastního experimentu. Vědecký pokus se mu ale poněkud vymkne z rukou, monstrum uteče ze zámku a začne ohrožovat okolní obyvatelstvo. Na své cestě mimo jiné navštíví slepého vousatého poustevníka (Gene Hackman), který ho pohostí, ale monstrum z toho dvakrát nadšené není.

Z četných filmových zpracování klasického příběhu vědce a jeho monstrózního
výtvoru se hororová parodie Mladý Frankenstein (1974) Mela Brookse obrací
k nejznámější a nejstarší (nepočítáme- li nedochované snímky z let 1910 a 1915)
frankensteinovské sérii z třicátých let: Frankenstein (1931, režie James Whale),
Frankesteinova nevěsta (1935, r. J. Whale) a Frankesteinův syn (1939, r. Rowland
V. Lee). Tato volba je pro parodii zřejmě nejvhodnější, protože všechny
pozdější verze jsou " původní" trilogií, v níž roli monstra představoval Boris
Karloff, více či méně ovlivněny. - Brooks natočil pomyslné pokračování zmíněné
série, k níž odkazuje také stylově dokonalým výtvarným pojetím (výborná černobílá
kamera Geralda Hirschfelda). Do ponurého, monumentálního prostředí
transylvánského zámku však umisťuje bizarní postavy, představované známými
komiky Genem Wilderem a Martym Feldmanem... Brooksův parodický
princip je tradičně různorodý. Režisér pracuje s citacemi konkrétních s cén z
klasických hororů, aby promyšleně mařil divákovo očekávání; své místo tú má
řada gagů vesměs slušné úrovně, i jemná práce s žánrovými klišé (obligátní
svícen, s nímž postavy chodí po ztemnělých prostorech zámku, nesvítí...). Těžkopádně a neústrojně však působí erotická linie, z níž se autoři snaží vytěžit
maximální komický efekt, ačkoliv v parodovaných vzorech pro to nemají podklad.
Před přísnějším pohledem znalců stěží obstojí kreace jednorukého inspektora Kempa: už jeho předchůdce ve Frankensteinově synovi byl pojednán
s náležitým odstupem a ironií a potvrzuje známou pravdu, že parodii nelze
parodovat. Naopak velmi dobře se tvůřci vypořádali s ústřední postavou monstra
(Peter Boyle), jemuž ponechali - patřičně zmírněný - tragický charakter.
-pk-, Filmový přehled 1994/6/25

Americký doktor Frederick Frankenstein cestuje do Transylvánie, aby se přihlásil o své dědictví. To však pozůstává hlavně ze záznamů jeho dědečka, týkajících se experimentů s umělým člověkem.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributora