Mezi nebem a zemí

První půlka filmu, když   hlavní hrdina žije na dně,   je zajímavá, druhá půlka   je však o dost slabší a   vypadá jako reklama na knihu.   Bohužel myšlenky z knihy   jsou jen naznačeny a   očekávání duchovního   rozměru nebylo naplněno.

Mám problém s   uvěřitelností, a to jsem   paradoxně věřící :-),   celé mi to připomíná   taková ta shromáždění,   kde slepí vidí, chromí   chodí, mrtví ožívají...,   ne vážně, netvrdím, že si   pan Walsch vymýšlí, jen   mně nesedí, že zná   odpověď na každý z dotazů   a zodpovídá je hodně   šalamounsky a přitom si   několikrát protiřečí,   myslím, že v parku měl   hodně času na   přemýšlení, jak se stát   šikovným manipulátorem ve   jménu Boha, nebo se pletu a   jsem nedůvěřivá kvůli   nepovedenému filmovému   zpracování. Každopádně   mě pobavilo, jak se lidé   sveřepě brání věřit v   existenci Boha, nazývají jej   předsudkem, jeho zákony jim   přijdou jako středověké   pověry a směrem k církvi   mají jen slova pohrdání - a   pak se zrehabilituje jeden z   nejubožejších, prohlásí,   že mluví s Bohem, pro   každého má vzkaz, který se   dobře poslouchá a voalá -   všichni mu provolají hosana!   Přitom mají všechno přímo   před nosem, včetně hovorů   s Bohem, kolikrát se stačí   řídit pouze vlastním   svědomím - to je ten hlas,   který vám našeptává, že   se někdo dívá. NEPOCHOPENÁ   SCÉNA: Leořino   předsevzetí, že už nebude   trávit život vyděláváním   na živobytí, chce vytvořit   nový, založený na lásce a   soucitu - ó, jak jednoduché,   tak hodně štěstí, Leoro.