Metropie

Psal se rok 2009, když Tarik Saleh uvedl svou filmovou vizi existence na Zemi po dalších patnácti letech, resp. života v Evropě v roce 2024. Nešlo o vizi zrovna růžovou. Starý kontinent z budoucnosti Saleh a více než stovka jeho filmových spolupracovníků, kteří se na Metropii podíleli, vidí jako zdecimované místo. Kvůli nedostatku ropy se lidé stali závislí na hromadné dopravě, která se novým podmínkám přizpůsobila propojením všech existujících podzemních drah v evropských městech a vytvořením obřího systému celokontinentálního metra. Protagonista snímku vypadá jako obyčejný muž středního věku, zástupce anonymního davu odcizeně putujícího podzemím Metropie. Jmenuje se Roger a vykonává rutinní, ubíjející práci ve stockholmském call centru. Myslí se mu však začínají rozbíhat paranoidní představy, především ta o nevěře jeho přítelkyně. V hlavě mu k tomu zní hlas, který mu říká, co má dělat. Jediné, co ho činí šťastným, je reklama na jistý šampon a tvář blonďaté modelky z ní. Nejen Rogerovi přitom nedochází, že právě tento produkt běžné spotřeby představuje prostředek ke kontrole lidské mysli obří korporátní společností Texx, která provozuje i onu síť evropského metra. Salehova dystopická vize Evropy, v níž jsou jedinci kontrolováni systémem, odráží stopy orwellovských a kafkovských děl. Tísnivý pocit z depresivní, ubíjející atmosféry je v obraze umocněn barevnými tóny laděnými do šeda a šedozelena. Náročný projekt, jehož vývoj začal již v roce 2003 a který vznikl v rámci koprodukční spolupráce mezi Švédskem, Dánskem a Norskem, vyniká neotřelým vizuálním řešením, za jehož konceptem stojí výtvarník Martin Hultman. Hyperrealistický styl, charakterizovaný i často citovanými slovy „jako kdyby Kafka namaloval Poslední večeři kulometem“, je výsledkem propracované techniky kombinující fotomontáž a animaci. Hlasy postavám poskytla řada nejen švédských filmových hvězd.

Jana Bébarová
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017

Příběh se odehrává v nedaleké budoucnosti, kdy se svět potýká s nedostatkem ropy a všechna městská metra v Evropě byla propojena v obří podzemní dopravní systém. Ve Stockholmu žijící Roger má však zvláštní starost. Kdykoli sestoupí pod zem, pohodlné cestování mu znepříjemňuje neznámý hlas v hlavě. Obrací se proto k tajemné Nině, aby mu pomohla utéci ze znepokojujícího prostředí spletitých tras metra. Čím se však dostávají dál, tím hlouběji je Roger zaplétán do neznámého spiknutí.

Príbeh sa odohráva v neďalekej budúcnosti. Svet vyčerpal zásoby ropy a metrá sa prepojili do gigantickej podzemnej siete. Vždy, keď sa Roger zo Štokholmu ocitne v tomto systéme, počuje vo svojej hlave neznámy hlas. Obracia sa na tajomnú Ninu, ktorá mu má pomôcť uniknúť zo znepokojujúcej pavučiny metra. Čím dlhšie však cestujú, tým hlbšie je Roger vťahovaný do temnej pavučiny konšpirácie.
„V roku 1785 ilozof Jeremy Bentham skonštruoval nový typ žalára nazvaný Panopticon (väznica). Mal tvar koláča so strážnou vežou uprostred. Väzeň tak mohol byť monitorovaný v každej chvíli bez toho, aby si to uvedomoval. Výsledkom bol psychologický efekt, že väzeň začal sledovať sám seba. V roku 2024 Panopticon dostal nové meno – Metropia. Nadišiel čas vytvoriť moderný európsky mýtus. Metropia je kultúrna revolúcia našej doby – pozorovanie, voyeurizmus a paranoja. Metropia je nielen film, je stavom mysle, spôsobom nazerania na realitu prostredníctvom objektívu. Vytvárame nový stupeň odkazu.“
(Režisér Tarik Saleh)
18 AFF 2010