Měsíční údolí

Povídky
Prolog, Kulaté ruiny, Poslední Vánoce mého domu, Zvláštní příležitost, Zámek, Nehrbáčova romance

Povídkový snímek Měsíční údolí, uvozený titulkem Film pěti režisérů z nejzdevastovanějšího místa východní Evropy, vznikl v roce 1994 jako francouzsko-český koprodukční projekt. Společným jmenovatelem pěti povídek, předznamenaných stručným Prologem Artemia Benkiho je prostředí obřího povrchového dolu v Podkrušnohoří na severozápadě Čech a jeho okolí, včetně dominanty krajiny, zničeného zámku Jezeří. V té době se rozhodovalo o budoucnosti velkého území, jemuž hrozila při rozšiřování těžby hnědého uhlí zkáza. Ostatně nebezpečí není zcela zažehnáno ani dnes. Snímek je tak mimo aktivismus tvůrců, netajících se názorem na ekologickou škodlivost dolů, i zajímavým dobovým svědectvím. Epizody jsou buď přímo hrané scénky nebo více či méně hrané dokumenty. Přitom každý filmař přistoupil k zadání po svém. – Artemio Benki nechává v hraném Prologu promlouvat posledního obyvatele vsi, která se bourá, podobně jako v epizodě Poslední Vánoce mého domu Mira Erdevički, pocházející z Jugoslávie, dává v dokumentu slovo skutečnému bývalému horníkovi, trávícímu v opuštěné a bourané vsi poslední Vánoce. V prvním příspěvku Kulaté ruiny přináší maďarská režisérka Julia Szederkényiová velice subjektivní pohled na vznik velkodolu, na jeho počátky, na bourání Mostu a slavné stěhování kostela. V černobílé experimentální formě s jedinou postavou jakéhosi mimozemšťana, ztělesného Romem, využívá zejména archivní materiály. V hrané povídce Petra Nikolaeva Zvláštní příležitost se osazenstvo místní hospody (hospodský, ekolog, novinář, Rom, horník) sblíží při výpadku proudu, i když druhý den ráno animozity v kocovině přetrvávají. Polská režisérka Natalia Koryncká-Gruzová v dokumentu Zámek přináší portrét řezbáře, vyřezávajícího groteskní figurky, a jeho rodiny, žijící v podzámčí zničeného zámku Jezeří nad velkodolem, jehož obří rypadlo se stále více přibližuje ke vzácné stavbě. Nehrbáčova romance arménského režiséra Mikaëla Dovlatiana je hranou parafrází na absurdní téma: vlivem zdevastovaného prostředí jsou všichni zdejší lidé hrbatí, takže nehrbatý hlavní hrdina touží zařadit se mezi ně. Setká se s dívkou, která je sice také nehrbatá, ale z obav, aby ji neodmítl, si dá u truhláře vyrobit nasazovací hrb. – Film měl 14. června 1994 premiéru ve Francouzském institutu, jinak se však v kinech neuváděl.

Zdroj: NFA / -tbk-

Poznámka:
Film nebyl uveden do distribuce. Premiéra se odehrála 14. června 1994 ve Francouzském institutu Praha.

Povídkový film pěti východoevrospkých režisérů o zdevastované krajině severních Čech.

Autor/Zdroj: /Popis