Mansfieldské sídlo

Fanny Priceová vyrůstala ve velice nuzných poměrech až do svých 11 let, kdy byla poslána ke své tetě na Mansfieldské panství. Původně bylo zamýšleno udělat z ní lepší služebnou, ale nakonec se jí dostalo velice dobrého vzdělání a vštípení vytříbených způsobů. Ač ze začátku svého pobytu byla nešťastná, postupem času se jí Mansfield stal milovaným domovem, hlavní zásluhu na tom má jeden ze dvou synů pána Mansfieldu. Ačkoliv od první chvíle k sobě pociťují velkou náklonost, musí překonat mnohé než dojdou šťastného konce.
Mansfieldské panství bylo natočeno podle stejnojmeného románu Jane Austenové a nedá se říct, že zdařile. Austenová svým hrdinkám přisuzovala nadhled a velkou dávku ironie, přesto však byly šťastné a spokojené. Poněkud ponuře ztvárněný film postrádá hlavní myšlenku, kterou autorka vkládala do svého díla.

Chudá Fanny Priceová žije od svých 11 let na Mansfielském panství u svých příbuzných, kteří jí dávají najevo, že je pro ně nežádoucí zátěž. To jí nebrání, aby z ní vyrostla sebevědomá, inteligentní, učená, půvabná dívka, která dokáže říci svůj názor a stát si za svým.

Štěstí v manželství je věcí náhody. Ale i náhodě lze občas trochu napomoci. Britský film, natočený podle stejnojmenného románu Jane Austenové.

Chudá pozemskými statky, ale bohatá duchem. Taková byla Fanny Priceová. Nebylo jí ještě ani jedenáct let, když přijela na Mansfieldské panství. Netušila tehdy, že jí bude souzeno žít v sídle svých příbuzných zpola jako služka, zpola jako trpěná rodinná přítěž. Ale Fanny je silná osobnost, která se dokáže přes tušené i zjevné ústrky přenést. Která dokáže vyrůst v půvabnou, inteligentní a sebevědomou dívku, schopnou vzepřít se dobovým konvencím a jít za hlasem svého srdce.

Na rozdíl od mnoha jiných děl Jane Austenové (Rozum a cit, Pýcha a předsudek, Emma…), které byly většinou pro film či televizi převedeny několikrát, je Mansfieldské sídlo prvním filmovým přepisem. Je to třetí (a nejautobiografičtější) autorčin román, který ovšem nebyl v době svého vydání (1814) příliš příznivě přijat (prodalo se jen 1250 výtisků a nakladatel odmítl dotisky). Scenáristka a režisérka akcentovala autobiografické prvky tím, že z Fanny (na rozdíl od románu) udělala spisovatelku a pro její literární pokusy použila autentické mladické povídky, dopisy a deníky Jane Austenové. Navíc jí to umožnilo změnit Fanny z hrdinky poněkud pasivní ve skutečně sebevědomou, moderní ženu s bohatým vnitřním životem.

Ideální představitelku Fanny našla v australské herečce Frances O’Connorové, kterou jsme i na naší obrazovce viděli (a ještě uvidíme) v řadě filmů (Zaplaťpánbůh potkal Lizzie, Líbej nebo zabij, Láska a jiné katastrofy) či v poslední době v seriálu Pan Selfridge.

Pozoruhodná je účast Harolda Pintera, spisovatele a dramatika, v roli Sira Thomase Bertrama.

Česká televize