Lotři od Zubaté tety [TV inscenace]

Opera je prý tuze vážná věc. A tak se pro děti snad ani nehodí. Ovšem libretista František Nepil a hudební skladatel František Koníček to vidí jinak. Záleží prý, o čem ta opera je. A jaká je. A asi mají pravdu, protože Lotři od Zubaté tety pro děti vskutku jsou. Ten "lotrovský humor" má něco z dětské duše - z duše malých občasných též lotříků.

Příběh je prostý a stal se ve skutečně existujících Vibrnicích pod Krkavčí Horou u Nižboru, což je i na mapě. Františku Nepilovi to vyprávěli místní, ale prý každý jinak. Ale přibližně jde o následující: Sedlák vykope na poli stříbrný zvon, loupeživí lotři ho ukradnou... a jak to vše skončí? Hádejte podle názvů částí opery, které vymyslel sám František Nepil:
- Vzpomínka na zlaté časy
- I Hejkal vzpomíná
- Zamilovaná klíčnice
- Proč se pařez červená
- Sedlák Půlpán našel stříbrný zvon
- Podrobnosti o nálezu stříbrného zvonu
- Hejkal prorokuje
- Vážná porada o zvonu
- Nevítaní hosté
- Pozdě bycha honiti!
- Zvon mění majitele
- Tatouchovo utrpení
- Tatouch a Hejkal rozmlouvají
- Smutný návrat domů
- Poustevníkovo utrpení pokračuje
- Vrána k vráně sedá
- Ženské starosti
- Všichni proti loupežníkům
- Kdo je větší padouch
- Hejtman v hroší kůži
- Potrestání nevinných a odměnění viníků
- Kletba pominula
- Záchvat spravedlnosti
- Z basy rovnou do chomoutu
- Rozdělení lupu
- Hejkal zasahuje
- Naučení
- Každý padouch je v závěru kusu po zásluze potrestán
- Když si ženská něco usmyslí, tak toho nakonec dosáhne
- Chudák vždycky dopadne jak sedláci u Chlumce.

A není-li vám zcela jasné, jak vše dopadne, tak se na operu podívejte.