Legenda o Pavlovi a Pavle

Podobně jako Stopa kamenů odhaloval i snímek Legenda o Paulovi a Paule skutečnou podobu mezilidských vztahů, formovaných nezřídka pokrytectvím, nevěrami, kariérismem... V druhé rovině jde o filmy, které věrně zachytily detaily života ve (východoněmeckém) socialismu a poskytují tak stále živou látku pro studium. Legenda o Paulovi a Paule však nabízí i archetypální zápletku dvou lidí, kteří k sobě hledají cestu i přes nepřízeň okolností, společenské konvence a nakonec i osobní tragédii jednoho z nich. Před divákem vyvstávají otázky týkající se legitimity lásky ve vztahu k morálce a společenskému angažmá, o (ne)svobodě volby jedince a celkové atmosféře ve společnosti. Především však jde o výjimečně silný a vydařený film o lásce v jejích mnohých podobách. Nefalšovaný příběh, chtělo by se říci na okraj dnešní filmové produkce...

Legenda o Paulovi a Paule se ve východoněmeckých kinech prosadila navzdory cenzuře a předepsané kontrole vlády a stala se diváckým hitem. Na začátku 80. let odešli oba hlavní představitelé na Západ a film se proto už nesměl promítat ani ve východoněmecké televizi. Po obnovené premiéře v roce 1993, jíž se zúčastnili i oba hlavní představitelé, se snímek stal opravdovým kultovním filmem. Nadšení došlo až tak daleko, že část berlínského nábřeží, kde se odehrává scéna s nákladním člunem, byla v roce 1998 oficiálně přejmenována na «Nábřeží Paula a Pauly».
Kino Aero