Lautrec

Životopisný film o Lautrecovi je natočen jako portrét umělce, těsně spjatého se svou dobou i s dvojicí „protikladných“ společenských prostředí, jež spojil svým životem i uměním: s venkovskou šlechtou, z níž pocházel a v níž v nouzi nacházel zázemí, a s bohémským polosvětem pařížského Montmartru, kde tvořil a kde našel nový domov. Henri de Toulouse-Lautrec (1864–1901) se oproti přáním svého aristokratického otce nestal pokračovatelem starobylého rodu, ale kvůli svému handicapu a díky oslnivému malířskému talentu se změnil v brilantního portrétistu pozlátka i všednodenní špíny pařížských kabaretů, kankánů a bordelů a jejich slavných hvězd i bezejmenných outsiderů. Intenzivní způsob existence se stal křehkému umělci osudným, takže v sedmatřiceti letech zemřel na následky syfilidy a alkoholismu. (F.p.3/1999)
Důraz kladli francouzští tvůrci na vylíčení dobové atmosféry konce století na Montmartru jako Olympu umění, symbolu doby a všech, kteří na něm tvořili, žili i živořili.

Zdroj: ČT

Už jen vynikající úspěch výstav jeho děl naznačuje, že Henri de Toulouse-Lautreca je možné označit za možná jednoho z nejúspěšnějších francouzských malířů na světě doposud.
Lautrec byl vůbec člověk fascinujícího charakteru, který byl obdivován za jednoduchost jeho maleb, novátorskou volbu subjektů a oko pro detail. Ačkoli fyzicky hendikepovaný, miloval život, okázalost a pociťoval hluboký a procítěný soucit k vyděděncům společnosti. Celý jeho život a svět je možné spatřit na jeho plátnech, kdy při pohledu na ně je divák chtě nechtě vtažen do všeho, co je na nich zachyceno.
Vzhledem k tomu, že Tolause-Lautrec má světové renomé, zdá se neuvěřitelné, že se o něm doposud nenatočil žádný film. Několikrát se přesto objevuje ve vedlejších rolích, obvykle jako anekdotická postava - malý muž s bradkou a buřinkou.
Tento zázračný génius, který zemřel tak tragicky mladý (jako jeho současnici Van Gogh a Watteau) je středem a tlukoucím srdcem našeho romantického příběhu.
Příběh se zaměřuje na intenzivní milostný vztah se Suzanne Valadon, provinční kráskou, která pózovala pro mnohé ze skvělých malířů té doby, včetně Lautreca, Degaase, Renoira a dalších. Samouk a bystrá Suzanne byla sama talentovanou a hojně tvořící malířkou, která skryté snila o dni, kdy se stane hraběnkou de Toulouse-Lautrec.
Film vykresluje pět světů dané doby. které již neexistují, kterými Lautrec nenásilně proplouvá s nenapodobitelnou grácií e lehkostí:
.. svět vysoké aristokracie 19. století provinciální Francie. Henri byl posledním přímým následníkem hrabat z Tolouse, kteří se datují od první křížově cesty.
.. bohémské prostředí na přelomu století na Montmartru, jehož umělci dokázali převrátit hodnoty zavedeného umění naruby.
.. bouřlivé a barvité pařížské kabarety, jakými je například Moulin Rouge se svými obscéními a nevázanými tanečnicemi (La Goulue, La Mome Fromage, Grille d`Egout) a hostitelkou (Valentin-le-Désossé). Tančírny; kde velcí zpěváci e zpěvačky této éry jako Yvette Gullbert, vylévaly z hrdel své peprné písně. A kabarety na Montmartru (Chat Noir, Mirliton), kde Aristide Bruant uchvátil posluchače svou syrovou uliční poezii.
.. Každodenní život na Montmartru, jeho nočni podniky, zahrady, větmé mlýny, pouliční tanečnici, běžní lidé, pradleny, prostitutky, chuIigáni.
Slavné pařížské nevěstince s luxusními salóny a přepychovým zařízením a "fantazijním" dekorem. Tyto opulentní domy byly plné harémů mladých žen nucených jejich vydržovatelkami splniy jakékoli potřeby a choutky kohokoli, kdo za ně zaplatí. Stinná stránka respektovaného manželství byly tyto nevěstince, které představovaly místa, kde dobří otcové považovali za svou povinnost zasvětit své syny mužství. Henri Toulouse-Lautrec v nich žil bez přestávky celé týdny za svým malířským stojanem a zachycoval tyto bujné scényDívky, dojaté jeho citlivostí a taktem ho s láskou přezdívaly "kávová konvička" nebo "věšáček".
Ve filmu Lautrec jsme také svědky Henriho bouřlivého vztahu s jeho význačnou, excentrickou rodinou, zejména s jeho oddanou, srdečnou matkou a extravagantním a štědrým otcem.
Film mimo jiné oplývá zábavnými anekdotami a konflikty, včetně Lautrecova nádherného vztahu s kabaretní zpěvačkou Aristide Bryant, jeho něžností a respektem vůči vyvrženým prostitutkám.
Toto je pravdivý příběh o životě Lautreca a jeho idilické romance s krásnou Suzanne Valadon na kopcích Montmartru obklopeného výrem, barvitostí, kouzlem a vzruchem Paříže v období La Belle Epoque

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora


Film chronologicky líčí krátký, ale o to nespoutanější život stálého hosta pařížských dancingů a kabaretů, přítele a dobrého známého všech montmarterských prostitutek a kankánových tanečnic. Francouzský malíř Henri Toulose Lautrec (1864-1901), od dětství zmrzačený, vyrůstal
v šlechtickém prostředí, jež později opustil. Ve své tvorbě byl inspirován
postimpresionismem, Edvardem Degasem, předsecesní stylizací a japonskými dřevoryty. Náměty pro jeho plátna mu však přinesl především sám život - od roku 1887 žil hodně frivolním a veselým životem na Montmartru. Zpočátku až dětsky plachý umělec se v novém prostředí osměluje jen pomalu a postupně. Malý vousatý mužík s nesmírnou chutí žít, milovat a pracovat se však dožívá pouhých 37 let…
Program ART

Autor/Zdroj: /

Francouzský herec, scenárista a režisér Roger Planchon natočil svůj výpravný životopisný snímek Lautrec jako portrét umělce, těsně spjatého se svou dobou i s dvojicí v protikladných "společenských prostředí" jež spojil svým životem i uměním: s venkovskou šlechtou, z níž pocházel a v níž v nouzi nacházel zázemí, a s bohémským polosvětem pařížského Montmartru, kde tvořil a kde našel nový domov. Henri de Toulouse-Lautrec (1864-1901) se oproti přáním svého aristokratického otce nestal pokračovatelem starobylého rodu, ale kvůli svému znetvoření a díky oslnivému malířském talentu se změnil v brilatního portrétistu pozlátka i všednodenní špíny pařížských kabaretů, kankánů a bordelů a jejich slavných hvězd i bezejmenných outsiderů. lntenzivní způsob existence se stal křehkému umělci osudným,
takže v sedmratřiceti letech zemřel na následky syfilidy a alkoholismu. - Tvůrci kladou důraz na barvitý popis fin de siécle, jenž znamenal také konec společenského kastovnictví: éra Henriho upjaté věřící aristokratické matky neodvratně míjela a svět byl připraven akceptovat moderní umění. - Finančně dobře zajištěný Lautrec nikdy netrpěl nouzi, takže Planchon se může s klidem obejít bez životopisných klišé o strádajícím umělci. Lautrecův tvůrčí vklad není revolucí malířského stylu (tu před ním uskutečnili impresionisté jako Degas, Renoir a van Gogh, kteří se ve filmu také mihnou), nýbrž revolucí tematickou: znetvořeného umělce přitahovala odvrácená strana světa zábavy a rozkoše. - Režisér výrazně exponuje prostředí vznešené, avšak. degenerované jihofrancouzské šlechty, z níž rnalíř vyšel, hlavní zájem však věnuje Lautrecové sebedestruktivníí touze prožít a zachytit pestrý život Paříže konce století. Na rozdíl od proslulého, tematicky obdobného snímku Johna Hustona Moulin Rouge (1952) je však právě ve scénách z pařížských zábavních podniků nejméně přesvédčivý. Předlevším díky intenzivnímu hereckému
výkonu Régise Royera v titulní roli se autorovi daří lépe postihnout peripetie hrdinova soukromého života, vázaného jednak na matku, jednak na bohémskou malířku a modelku Suzanne Valadonovou. Vedle vizuální naléhavosti (kameraman Gérard Simon se rafinovaně podřizuje lautrecovské barevnosti i kompozicím) dodává snímku na efektivnosti také snaha (někdy až násilná) oživit dobový příběh "moderními" vtipnými dialogy a komediálním laděním řady scén.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled