Křídla slávy

Slavná filmová hvězda, herec Valentin, v touze po ještě větší slávě vydá svůj životopis, který ve skutečnosti nenapsal sám. Autorem jeho portrétu je mladý a neznámý spisovatel Brian Smith. Ten poslal Valentinovi rukopis své knihy k posouzení a už ho nikdy nespatřil. Marně se snaží dát si schůzku, hvězda mu stále uniká. Brian se rozjede na filmový festival, kde má Valentin podepisovat ukradenou knihu. Protože ani tentokrát se mu nepodaří přiblížit k sebevědomému Valentinovi, ze zoufalství ho zastřelí. Vzápětí přijde sám nešťastnou náhodou o život. Tím příběh teprve začíná, aby se z větší části odehrál na onom světě, v nebi plném slavných nebožtíků. Tady se také teprve podaří Brianovi konečně promluvit s Valentinem. Prostřednictvím plejády nejrůznějších postav a zážitků v nebi poznávají oba rub a líc slávy a především její relativitu. V soudný den, kdy je rozhodováno, kdo zůstane mezi slavnými, je dvojice protagonistů odsouzena k vyhoštění. Brian však v loterii vyhraje zpátky svůj život a vrací se moudřejší na zem, provázen Valentinem, kterého si vybral jako dalšího, jemuž je povoleno žít.
Film Křídla slávy natočil český režisér Otakar Votoček, který v době komunismu žil v Holandsku.

Originální podobenství o nesmyslnosti a pomíjivosti toho, čemu se říká popularita. Hrdinové filmu, slávou zkažený herec Valentin a jeho vrah, neúspěšný spisovatel Brian, se ocitají v absurdním posmrtném světě, kde veškerá jejich další existence závisí na jejich momentální pozemské popularitě. S ironickým, spíše však vlídným nadhledem je Votoček doprovází k poznání, že světská sláva je relativní a cena za ni příliš vysoká. Film se vyznačuje zajímavou realizací v nevšedním prostředí, mnoha původními nápady a skvělým hereckým výkonem Petera 0'Toolea, jenž tu hraje tak trochu sám sebe.
Kino ART

Autor/Zdroj: /

Nizozemský snímek Křidla slávy bude pro naše publikum zajímavý z několika pohledů: režisér je českého původu, téma mnohoslibné, obsazení hvězdné. Když Otakar Votoček na konci šedesátých 1et opouštěl Československo jako jaderný chemik, jistě netušil. že se domů jednou vrátí jako tvůrce úspěšného filmového díla. Křídla slávy jsou originálním podobenstvím o nesmyslnosti a pomíjivosti toho čemu se říká popularita. Hrdinové filmu, neúspěšný mladý spisovatel a slávou zkažený herec se ocitají v absurdním posmrtném světě - v přepychovém hotelu pro vyvolené kde si nemohou být jisti ani jedním dnem a kde veškerá jejich existence závisí na jejich momentální pozemské popularitě. S ironickým, ale spíše vlídným nadhledem doprovází Votoček slavného Valentina (ve skvělém podání Petera O`Toolea, jenž tu hraje tak trochu sám sebe), jeho vraha, oklamaného spisovatele Briana (Colin Firth, známý z titulní role ve Valmontovi), až k poznání, že světská sláva je relativní a cena za ní (rozpad osobnosti, ztráta morálních kritérií apod.) je příliš vysoká. - Film se vyznačuje přesnou dramaturgickou stavbou s mnoha původními nápady i zajímavou realizací v nevšedním prostředí.

Autor/Zdroj: Rejžek Jan/Filmový přehled


O lidské touze po slávě, o ješitnosti, o tom, že i proslulost a vnější lesk mají svůj rub - o tom všem vypráví film Křídla slávy natočený českým exulantem Otakarem Votočkem v Nizozemí.

Stačí zavřít oči a můžete si představit cokoli. Stačí málo a filmový režisér dokáže materializovat záhrobí. Otakar Votoček se vydal na tuto pro tvůrce někdy záludnou cestu. Společně s holandským spisovatelem Hermanem Kochem vytvořil příběh o vrahovi, který zemře bezprostředně poté, co zastřelil svou oběť. Avšak problémy kriminálního rázu v popředí tohoto díla nestojí...
Celý film se odehrává na záhadném ostrově v podivném hotelu, v posmrtném prostoru, který je však určen jen těm, jejichž sláva ve světě živých ještě trvá, kteří ještě neupadli v zapomenutí... Colin Firth v roli vraha známého filmového herce a Peter O'Toole v úloze jeho oběti jsou ústředními postavami tohoto díla, této vize, nebo chcete-li pohádky, odehrávající se v bizarním prostředí hotelu, kde můžete na chodbě potkat třeba Einsteina nebo i jiné veleslavné aisobnosti. Ti, kteří stále žijí v paměti lidí, jsou ubytováni v luxusních apartmánech, ti, jejichž sláva pohasíná - v prápodivných a nevybavených podkrovních světnicích a ti, kteří byli definitivně zapomenuti, jsou zvláštní gardou tajemných pochopů kamsi odvlečeni a patrně utopeni v moři. Jednou za čas je vždy pořádána zvláštní loterie, v níž je hlavní výhrou návrat ze záhrobí do světa živých. Toužebné očekávání výsledků losování je motivováno touhou po nápravě všeho, co kdy v životě zkazili, nadějí prožít svůj život znovu a lépe a také snahou dostat se z místa, kde je jejich existence tolik závislá na pomíjivosti pozemské slávy.
Otakar Votoček natočil film, jenž je založen na sugestivní, trochu tajerné, částečně bizarní i lehce groteskní atmosféře. Natočil dílo, které lze chápat podobenství o světě, ale i jako metaforu o relativitě slávy, jsou zde ale i parodické scény, v nichž se režisér satiricky dívá na naivní lidskou snahu být někým jiným, ukazuje nám hloupost těch, kteří se dostanou do područí vlastního image. Ovzduší nudy a přízemních intrik mezi přítomnými osobnostmi je režisérem a scenáristou zobrazeno z nadhledu, který nám umožňuje pochopit (mnohem dříve, než se to v závěru snímku podaří hlavním hrdinům), že sláva znamená nejenom proslulost, obdiv a lesk, ale že s sebou přináší i samotu a hlavně - panický, nezvladatelný strach z ústupu ze slávy.
Téma kontrastu mezi realitou a vnějším image v tvorbě Otakara Votočka dominuje od dob studií. Zabýval se touto prnhlematikou již ve svém absolventském snímku Schijnbewegingen (Klamání tělem), který natočil ještě na amsterdamské filmové akademii. (Šlo o příběh českého emigranta, který prochází všemi útrapami uprchlíka, ale pro první návštěvu rodičů si vypůjčí luxusní auto a velký byt, aby nezklamal představu, kterou si o něm utvořili.)
I když film Křídla slávy nedosahuje filozofické úrovně Cocteauovy Krve básníka, je nesporně velmi kvalitním dílem, rozhodně o třídu kvalitnějším než Hráči se smrtí (Flatliners). Je snímkem, v němž Otakar Votoček dokazuje svou sugestivní režijní představivost i schopnost vyslovit poselství. Určitý problém Křídel slávy spočívá v tom, že na některých místech se autor nechal unést působivostí prostředí, nechal se strhnout fantastickými vizuálními možnostmi, které mu filmová kamera nabízela, a trochu méně pozornosti věnoval psychologickému prokreslení charakterů dvou ústředních postav. Ošidil se tak o možnost vytvořit výraznější dramatické napětí mezi obyčejným nýmandem a nafoukanou hvězdou, mezi společenským outsiderem a náladovým panákem. Skvělý je závěr filmu, kdy se oba hrdinové vracejí do světa živých, kde herec přestane být nabubřelým věšákem na kostýmy a jeho vrah pochopí, že existuje i rub slávy, že proslulost přináší kromě vnějšího lesku i spoustu fobií a trápení... hou Cinema 1991/7/12

Autor/Zdroj: hou/Cinema