Krátká setkání

Naďa se rozhodne, že společně se svojí kamarádkou opustí rodnou vesnici a vydají se do velkého města. Po cestě příjme zaměstnání v čajovně. Tam se seznámi s pohledným mužem Maximem, který je geolog. Maxim je mladý, nadaný a vzdělaný muž ... Dá se říci, že je obdařen vším, aby zaujal kteroukoliv ženu. Ale chyba lávky, náš hrdina již jednu krásnou ženu má. Žije ve městě a čeká na Maxima doma. Do stejného domu přichází na Maximovo požádání i zamilovaná Naďa. Valentína, tak se jmenuje Maximova manželka, s radostí Naďu příjme a nabídne jí práci v jejich domácnosti. Valentína je žena ve vysokém postavení, tudíž si může dovolit příjmout děvče na „domácí hospodářství“ (nějak se mi u sovětského filmu nechce psát služka či holku k ruce).

Valentina je ve správní radě města, miluje svou práci a věnuje jí hodně času a úsilí, a proto doma nestíhá. Tak se Naďa stane členem domácnosti. Dlouho a pečlivě studuje Naďa poněkud zvláštní vztah, který panuje mezi manželi, a dojde k názoru, že nemá právo zasahovat do života jiných a prvotní okouzlení pohledným a dokonalým Maximem se vytrácí ...

Režisérka Kira Muratovová bývá označována za sovětskou Věru Chytilovou - pro svěžest a nervnost rukopisu i pro nekonvenčnost výpovědí o lidech a době. její styl - to jsou strohé záběry, úspornost výrazu, lakonická výmluvnost detailů, vytříbenost zvukové partitury, vynalézavé audiovizuální kontrapunkty, odvážná sázka na neherce, perfektní montáž, inklinující ke koláži. Pomocí subjektivní kamery režisérka odhaluje, co se skrývá za slovy jejích hrdinů nebo co prosakuje z jejich vztahů. Umí uvést do prvního plánu skryté rozpory a dramata, odhalit prvopříčiny lidské samoty, přičemž tak činí na pozadí té nejbanálnější každodennosti. Co do polohy intimity bývá Muratovová přirovnávána k Čechovovi, s nímž má společnou i schopnost navozovat smutek a silný pocit spoluúčasti, mj. i situacemi, v nichž převládá jakási trapná komika. - V komorním dramatu Krátká setkání, natočeném s použitím paradokumentárních postupů, zachycuje neobvyklý milostný trojúhelník, kon frontuje různé životní postoje a evokuje ovzduší doby. Mladičká venkovanka Naďa nastoupí jako pomocnice v domácnosti u pracovité, citlivé a inteligentní funkcionářky Valentiny. Četné retrospektivy odhalují vztahy obou žen k Valentininu muži, geologovi Maximovi. Narušené pořadí scén prohlubuje charakteristiky obou protagonistek. Tak se režisérce podařilo vyjádřit, že její hrdinky dělají něco jiného, než na co právě myslí. A právě z tohoto rozporu pramení základní dramatické napětí díla. Umožňuje je i použití černobílého filmového materiálu. Autorství Kiry Muratovové je posíleno tím, že sama vytváří i hlavní ženskou postavu. . Ve svých filmových rolích jsou zajímaví také Vladimír Vysockij a Nina Ruslanovová. Snímek vznikl už v roce 1967, ale dostal se do kin až o dvacet let později.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled