Krakatit

POZOR SPOILER

Děj se odehrává ve fantazii horečného snu.

V nemocnici leží jakýsi muž s popáleninami na rukou a jinými zraněními.

Po nábřeží se potácí nějaký pán. Poznává jej muž jménem Tomeš. Osloví jej jako Prokopa. A ten vypráví o velmi silné trhavině. Tomeš jej bere k sobě a začíná jej ošetřovat a při tom se z něj snaží dostat tajemství trhaviny - krakatitu. Následně Tomeš odjíždí za otcem do Týnice, požádat jej o peníze. Prokop se vydává za ním na základě prosby slečny, která za Tomešem přišla a přinesla mu obálku. Prokop sice do Týnice dorazí, ale ve zbědovaném stavu a Tomeše zde stejně nenalézá. Jeho samotného léčí sám Tomešův otec. Prokop mu začne pomáhat s přípravou léků a postupně se sbližuje s jeho dcerou Anči. Pak uvidí v novinách své jméno a slovo krakatit. Vydává se k sobě, kde narazí na muže, který si říká Carson. Ten po něm chce tajemství postupu výroby krakatitu. Vzorec mají, ten jim přinesl Tomeš, když mu jej v horečkách Prokop vyžvanil. Carson seznamuje Prokopa proti jeho vůli s císařskou rodinkou, a také princeznou Willemínou. Prokop se pokusí o útěk, ale ten se mu nezdaří. Jeho dočasný úkryt objeví Willemína a on jí slíbí, že udělá třaskavinu z jejího pudru. To se stane a při předvádění si Prokop a princezna malinko zalaškují. Jejich vztah se pak prohlubuje. A pak také končí, když Prokop odhalí zamyšlené spády. Poté je znova unesen. Tentokrát se ocitá na druhé straně. Zde se lidé o rozsypaný krakatit poperou. Prokopův únosce má vysílač, který způsobuje výbuch krakatitu, a Prokop jej zapne. Tím rozpoutá celosvětovou válku. Tomeš se pokouší vyrobit krakatit také, jenže vysílač stále funguje a hrozí exploze. Prokop nejprve běží varovat Tomeše, ale není vyslyšen. A vysílač stále jede. Prokop jej běží vypnout. A běží a běží…

Svržením atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki překročil svět práh atomového věku. Došlo k naplnění vize Karla Čapka, který již o dvě desetiletí dříve předpověděl v románu Krakatit okamžik mravního rozcestí mezi mírovým a vojenským užitím energie nevídané účinnosti. Vávrova stejnojmenná filmová adaptace vznikla v roce 1948. Přes jisté zaktualizování zachoval přepis to nejzávažnější - pohled humanisty na nebezpečí sebezničení lidstva bez návaznosti na jakoukoli ideologii. Vlastní příběh je vyprávěn formou prolínání dvou dějových rovin - skutečnosti a fantastického snu, který prožívá inženýr Prokop po objevu třaskaviny. Filmový přepis Otakara Vávry je adekvátní Čapkově předloze, znovu si položil otázku možnosti pokroku a současně bezpečnosti lidstva, které z neschopnosti sladit sociální a civilizační zájmy se dostává na pokraj války všech proti všem.

Neznámý pacient blouzní v nemocnici na prahu života a smrti. V horečnatých vizích inženýra chemie Prokopa se zpětně odehrává celý příběh, který se točí kolem jeho epochálního vynálezu, Krakatitu, třaskaviny nezměrné síly. Všichni se jej snaží získat a využít jeho destrukční síly ve svůj mocenský prospěch. Životem uvláčený Prokop překonává hlubokou agonii a krizi a získává vůli žít až poté, co je ujištěn, že jeho vynález může být lidem i užitečný…
Čapkův vizionářský román Krakatit vznikl mezi březnem a zářím roku 1923 a o rok později začal vycházet na pokračování v Lidových novinách. Po skončení 2. světové války jistě nabyl ještě silnějšího vyznění. Zkušený a umělecky ambiciózní Vávra musel při jeho adaptování překonávat mnohá úskalí pramenící z předlohy samotné. Čapkova touha vyprávět zcela novou formou učinila z jeho románu nesourodý koktejl ingrediencí žánrových i stylových. Jediným jednotícím prvkem celé kompozice je postava inženýra Prokopa.
Vávra problém vyřešil rámcem vypůjčeným z Čapkova Povětroně a celý příběh podal jako horečnatou vizi o život zápasícího Prokopa. Tento narativní klíč čapkovskému chaosu nesporně velmi prospěl. Film navíc i po letech udivuje vizuálem, který se sice inspiruje kde čím (expresionismem, poetickým filmem, ale i ruskou školou), ale působí velmi originálně a intenzivně.
Kameraman Václav Hanuš využívá snových stylizací a společně s architektem Janem Zázvorkou dokážou vykouzlit v barrandovských ateliérech skličující obraz světa na prahu katastrofy. Dramatická hudba Jiřího Srnky se nebojí disonantních tónů a využívá škálu prostředků od intimity izolovaných nástrojů až po burácející orchestr. A potom jsou tu herci, zabíraní často z nezvyklé blízkosti, kterým dominuje Karel Höger. Jakkoliv by jeho kreace mohla snadno sklouznout ke křeči a divadelní manýře, nestane se tak v nesnadném partu přecitlivělého Prokopa ani na okamžik. Za jeho oduševnělou tváří jako by se skutečně odehrával čapkovský etický svár, cítíme každý jeho záchvěv.
Podle mého mínění jde o Vávrův režijně nejoriginálnější snímek, s výjimkou legendárního vzepětí v 60. letech. Nebyl by to ovšem Vávra, kdyby se jej o třicet let později nepokusil na dobovou objednávku revidovat, aby vytvořil naopak jeden ze svých nejhorších filmů, nechvalně proslulé Temné slunce…
Aleš Říman
Letní filmová škola 2011

Horečnaté představy zraněného a nemocného ing. Prokopa, jehož vynález neobyčejně silné třaskaviny se ocitl v rukou válečných štváčů. Aktualizovaný přepis fantastického románu Karla Čapka se po formální stránce inspiroval francouzskými filmy z konce 40. Let. Režisér Otakar Vávra se k předloze vrátil ještě jednou, ale Temné slunce bylo už viditelným uměleckým nezdarem. Francouzská herečka Florence Marly pocházela z Olomouce a původně se jmenovala Hana Smékalová. Od konce 30. Let se objevila v mnoha francouzských filmech, některé se hrály i u nás (např. Zvonokosy).

Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu


Příběh natočený podle románu Karla Čapka varuje před zneužitím vědy. Objev mladého vědce Prokopa, třaskavina Krakatit, vzbudí zájem dvou skupin lidí, kteří s její pomocí chtějí ovládnout svět.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributora