Krajina po bitvě

Slavný film, natočený podle povídek spisovatele Tadeusze Borowského, zachycuje několik dnů po skončení II. světové války, je umístěn do tábora, v němž jsou zadržováni vojáci polské armády. V popředí děje je dvojice mladých lidí, intelektuál Tadeusz a dívka Nina, kteří jsou k sobě vzájemně přitahováni. Budoucnost očekávají s velkou nadějí. Oba ale příliš netuší, jak hluboký otisk do jejich životů vnesly právě prožité válečné události…

Krajina po bitvě patří mistrovským dílům polské kinematografie natočeným v 70. letech minulého století. Snímek natočil známý režisér, žijící klasik světového filmu – Andrzej Wajda (Popel a démant, Březový háj, Země zaslíbená, Člověk z mramoru, Danton). Ten k příběhu řekl: „Můj film vypráví o mnoha věcech najednou, o situaci člověka, který se pokouší znovu vybudovat všechno, co v něm bylo zničeno, je o lidské slabosti i strachu, o úsilí přemoci je, ale především je o lásce.“

Zdroj: ČT
V polském znění s titulky

Krajina po bitvě je jakousi filosofickou poémou o duši člověka, který prožil nejkrutější útrapy a ponižování. Je to duše popleněná, spálená jako krajina, kde byla svedena bitva, ale není mrtvá - touží vrátit se do života, žít jako dříve. Člověk však toho přes všechny pokusy o návrat ke svým dřívějším láskám a zálibám není schopen. Vleče za sebou své zážitky jako břemeno a je jimi stále strháván zpět, do skepse a beznaděje. Hrdinou filmu je mladý inteligentní chlapec, který byl za války zatčen a uvězněn v koncentračním táboře. Osvobodila ho spojenecká vojska a ocitl se v táboře pro bezdomovce, kteří se nechtějí vrátit do svých zemí, protože nesouhlasí se změnami, k nimž tam došlo. Hrdina se vší silou své vůle snaží dostat z uniformity, která i zde ovlivňuje všechen život, naráží často na vojenské táborové předpisy, bouří se, posmívá se všemu, čemu přikládají význam jeho druhové. Bojuje sám se sebou i s touhou vrátit se do vlasti. Nakonec jí však podlehne. Odchází však sám - dívka, s níž o návratu uvažoval, je při přelézání táborové zdi zastřelena
AČFK

Ve svém filmu Krajina po bitvě se snažil Andrzej Wajda vypořádat s polským národním charakterem. Příběh Poláků, kteří přežili koncentrační tábor osvobozený Američany, aby se vzápětí ocitli v dalším, tentokrát vyhnaneckém táboře. Dobová kritika Wajdovi vytýkala, že se vysmívá národní mentalitě zesměšňováním každodenních modliteb, záliby v přehlídkách a vlastneckých stavnostech, že vytvořil karikaturu života ve vyhnaneckém táboře.