Koridor života

Ruský válečný film   poukazující na další   hrdinskou událost v době   blokády Leningradu. Tím byla   stavba Šlisselburgské   železniční tratě a   následně tajné   převážení proviantu a   zbraní. To všechno bez   ohledu na fakt, že bylo dané   místo neustále v dostřelu   německého dělostřelectva.   Snímek je poměrně zdařilý   v plynulosti, jednoduchosti,   dramatizaci a emočních   sekvencích. Kazí to jen   poněkud krkolomný scénář,   hlavně co se týče logiky.   Například pod   dělostřeleckou palbou byla   už stavba tratě. A to se   německá armáda na víc   nezmohla? Lidí sice bylo na   stavbě jak mravenců v   mraveništi a trať rozhodně   nebyla postavena za den,   takže co bránilo německé   armádě, aby stavbu nějakou   jednotkou přepadlo, když   dělostřelecké   ostřelování nepřinášelo   výsledky? To a mnoho   dalšího se bohužel   nedozvíme. A další věc.   Sice je jiná doba, ale tvrdý   stalinismus by určitě   vynechán být neměl. Ani   soudružské oslovování se   nijak nepoužívá. A   oslovování nadřízeného   důstojníka pouhým slovem   ´veliteli´ v sovětské   armádě? No, to snad ne? A ve   scéně, kde se objeví   členové NKVD dožadující   se vagónu se zbraněmi bez   ohledu na dětské oběti, je   už skutečně pohádka. Kdyby   se Stalin dozvěděl, že se   zmohli jen na výhrůžky a   nikoho pro výstrahu po   neuposlechnutí rozkazu   nezastřelili, okamžitě by   vydal rozkaz k jejich   popravě. Sice se nejedná   úplně o věrný historický   film, ale takovéto věci by   prostě i tak měly být   zachovány. Přidaná romance   je už jen vlivem současné   filmové módy. Romance   prostě chybět nesmí. Po   technické stránce je jinak   snímek opravdu chvályhodný.   Hollywoodský styl je v tom   znát hodně. Pro Rusko   další snímek o Velké   vlastenecké válce, pro nás   obyčejný válečný film,   který sice nezklame, ale nad   zmíněnou logikou raději   nepřemýšlet.