Koridor

Bartas charakterizoval svůj výrazně poetický snímek jako „film o extrémních důsledcích vyčerpání způsobeného osamělostí, agresivitou a láskou", jejichž nerozpletitelné propojení tvoří součást postsovětské zkušenosti. V prostředí melancholických obyvatel zchátralého činžovního domu se film Koridor rozvíjí jako asociativní koláž fragmentů paměti a zkušeností, mísících se s událostmi, které se náhodně odehrávají mezi obyvateli domu. Koridor je metaforou jejich propojenosti, znamená přechod mezi „včerejškem a dneškem s mnoha postranními dveřmi". Jako i v jiných režisérových dílech je zde narativní logičnost potlačena ve prospěch poetického vyjadřování, promlouvajícího o ztrátách a touhách, dojem přeludu a abstraktnosti sdělení je stupňován užitím černobílého materiálu.
38. MFF Karlovy Vary