Komtesa Mary [TV inscenace]

POZOR, SPOILER

Ruská elita se baví, do toho přichází poručík Grigorij Alexandrovič Pečorin. Zde spatří poprvé krásnou komtesu Mary. Poté se tu potká se starým kamarádem Grušnickým, ten je do Mary zamilován. Je zde také doktor zvaný Mefistoteles.

Když se pak o Mary baví Pečorin a Grušnický, ten první prohlásí, že se dostane do rodiny a tím i k Mary. Pak však u propasti potkává Grigorij svou bývalou lásku Věru. Jejich vztah zcela neochladl. Následně sem přichází i Mary. Pečorin na ni udělal silný dojem - a ten hned začíná hrát svou hru. Začíná se jí dvořit i na dalším z mnoha plesů. Zde mu také Věra sdělí, že na něj Mary žárlí.

Při další návštěvě u propasti se ukáže, že Grušnický má s výškou potíže. Dojde také k rozmíšce mezi ním a Mary. Grušnický za ní přichází teprve až po svém povýšení s tím, že se chlubí svou novou uniformou. Poté dojde ke sporu mezi oběma kamarády a Grušnický s přáteli začínají kout pomstu. Chtějí vyvolat souboj a při něm Alexandra zesměšnit jeho domnělou zbabělostí. Zbraně však nemají být nabity. Situace se později vyhrotí tak, že k souboji opravdu dochází.

Zbraně nabity jsou, ale zpočátku ne obě. Všichni kolem Grušnického to vědí, ale není zde nikdo, kdo by souboj zastavil...

I když zemřel ve svých sedmdvaceti letech, zanechal za sebou M. J. Lermontov (1814-1841) dílo, které ovlivnilo vývoj ruské literatury a je živé dodnes. Vedle rozsáhlé básnické tvorby je to především poéma Démon, drama Maškaráda a cyklus povídek Hrdina naší doby, které jsou vzájemně propojené, že je můžeme nazývat románem. Dramatizace vypráví o tragické epizodě poručíka carské armády Pečorina, který v lázeňské společnosti vzbudí pozornost obletované krasavice komtesy Mary. Inscenace má vynikající herecké obsazení.

Ve čtvrtek večer uvedlo brněnské studio premiéru televizní hry KOMTESA MARY, jejíž scénář na motivy části Lermontovovy novely Hrdina naší doby napsal Jaroslav Vostrý. Zhlédli jsme zde příběh ze 40. let minulého století v carském Rusku, který sice vypovídal o tehdejších poměrech a atmosféře v určitých kruzích ruské společnosti, zůstal nám však leccos dlužen ve výkladu hlavního hrdiny Grigorije Pečorina. Jeho postava dnes tvoří pevnou součást světového písemnictví a představuje naprosto přesný (ideově i lidsky) typ. Michail Jurevič Lermontov jej psal po porážce děkabristů a vtělil do něj všechnu hořkost a zoufalství své generace, která se neměla dočkat skutečné svobody. Hluboké filozofické zázemí této postavy, spjaté i s určitou konfliktností vyplývající z odmítání běžných konvencí a norem, vytváří z Pečorina typ člověka, daleko přesahujícího dobu svého vzniku. V režijním pojetí Rudolfa Tesáčka a hereckém ztvárnění Oldřicha Navrátila působil Pečorin dojmem rozšafného bonvivána, který si potrpí na pózu i gesta, z něhož vyvanulo zoufalství a mravní bezmocnost, jež do něho jeho duchovní otec vložil. Přestože Oldřich Navrátil již několikrát přesvědčil o svých hereckých kvalitách (připomeňme si z poslední doby například jeho výkon v televizní hře Pánská jízda), zdá se, že Pečorin byl nad jeho síly. Je to škoda, tím spíše, že scénář v tomto případě všechny vzpomínané možnosti nabízel. Režisér Rudolf Tesáček se soustředil víc na prokreslení prostředí než na ideový výklad hlavní postavy – ke škodě myšlenkového bohatství předlohy. Solidní práci odvedl kameraman Václav Myslivec, z hereckých představitelů zaznamenejme alespoň výkony Hany Maciuchové, Jiřiny Jiráskové, Františka Staňka a Josefa Karlíka.

KOZLOVÁ, Danica [dk]. Týden v televizi. Tvorba, týdeník pro politiku, vědu a kulturu. 1984 [18. leden], č. 3, s. 19. [upraveno, zkráceno]