Kletba zlatého květu

„Nevyslovená tajemství jsou ukryta za branami Zakázaného města“

Imperátor Ping (Chow Yun Fat), hlava dynastie Tang, vládce Číny desátého století, spalován neskonalou láskou i nenávistí vůči své ženě Phoenix (Gong Li) rozehrává tragédii, která zasáhne každého člena královské rodiny. Panovník ví o skrývaném vztahu své ženy a jeho syna z prvního manželství prince Wana (Liu Ye). Pronásledován stínem nevěry, panovník pomalu zabijí svou ženu jedem. Schyluje se k finálnímu boji. Na jedné straně císař, ovládaný pomstou, na druhé straně císařovna, bojující o holý život. Mezi nimi stojí tři synové, tři princové, kteří se musejí rozhodnout na čí stranu se přiklonit. Bolest a ztráta milovaných však čeká na každého z nich... (oficiální text distributora)

Po historických velkofilmech Hrdina (2002, FP 7/2003) a Klan Létajících dýk (2004, FP 4/2005) natočil čínský režisér Zhang Yimou další žánrový snímek Kletba zlatého květu. I zde se objevují bojové scény, včetně strhující bitvy na nádvoří císařského paláce, jinak je však tvůrcův nový opus rodinnou tragédií shakespearovského ražení. Vznikl ostatně podle hry Cao Yua z roku 1933, přičemž scenáristé transponovali děj do desátého století v období dynastie Tchang. (Hra byla předtím již dvakrát zfilmována.) – Příběh se odehrává převážně v interiérech císařského paláce, plném chodeb a dvořanů, nebo na jeho nádvoří. Pomstychtivý císař se chce zbavit manželky, která byla milenkou svého nevlastního syna, korunního prince. Nechává ji postupně trávit „lékem“. Panovnice však odhalí pravdu a přichystá spiknutí, do něhož zasvětí svého syna, druhého prince. Do událostí nečekaně zasáhne i nejmladší třetí princ. Korunní princ ukončil poměr s nevlastní matkou kvůli půvabné dceři císařova lékaře. Vyjde však najevo, že to je jeho nevlastní sestra, neboť císař jeho matku kdysi zapudil a ta se provdala za lékaře. Císařovnin pokus o převrat je utopen v krvi a násilně zahynou i všichni tři císařovi synové. Zbyde jen nenávidějící se panovnický pár... – Tvůrci opět pracují s vytříbeným vizuálním stylem, s jasnou barevnou škálou a s důrazem na efektnost výpravy, kostýmů i hudby. Zdá se však, že režisér tentokrát podléhá určitému manýrismu. Snímek není tak kompaktní, jak by měl být, a dramatické události působí navzdory hereckým výkonům a dokonalému technickému zpracování poněkud odtažitě a chladně.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2007/7