Kdo hledá, najde [TV inscenace]

POZOR, SPOILER

Ředitel Vyšín jde reklamovat do jiné firmy plechovou kastli na pračku. Zde je mu však sděleno, že jeho fabrika vyrábí zmetky a hned je mu to předvedeno. Vyšín se po návratu rozjede jak tank. Navštěvuje jednotlivé zaměstnance a je překvapen jejich přístupem. Také doma má problémy. Jeho žena má jet hlídat vnoučata, což se Vyšínovi nelíbí.

Ukazuje se, že se pračky třídí pro export a pro domácí trh. Dokonce vyplují na vodu i úplatky. Všichni mají máslo na hlavě, mimo starého Josefa Štolby, poctivého pracujícího důchodce. Následuje příkaz opravit v sobotu a neděli vadné pračky. To se nelíbí nikomu, protože se to má dělat zadarmo. A náměstek Píchal by chtěl raději vyrábět skříně, protože by na tom získal něco pro sebe, navíc výroba klimatizačních skříní je lepší pro všechny. Jenže na schůzi se odhlasuje, že se pračky vyvezou i přesto, že jsou špatné. Jde jim o prémie. Vyšína to mrzí a hovoří dokonce o rudém praporu, který se nedává jen tak.

V pátek část lidí uvědoměle zůstává a hodlá opravovat vadné pračky. Je to zásluhou i důchodce Josefa, který vzápětí nato dostává ukončení brigády v podniku. Stejně tak ředitel Vyšín píše o ukončení funkce ředitele, když k němu přijdou kolegové se zprávou, že dělníci dělají. Do toho se dále řeší ty úplatky, hlavně Píchalova práce. Toho ředitel předá bezpečnosti. Později předává novou brigádnickou smlouvu důchodci Josefovi.

Režisér Jaroslav Hužera natočil původní televizní hru podle scénáře Lumíra Dvořáka KDO HLEDÁ, NAJDE. Inscenace je určena pro barevné vysílání. Na televizní obrazovce je v oblasti původní dramatické tvorby pořád ještě málo takových děl, která si do detailu všímají skutečně dělných lidí současnosti, jejich problémů a osobních i kolektivních úspěchů. Že jsou i výjimky, dokazuje nová televizní hra ze současného života. Nešvary se v Dvořákově inscenaci jmenují korupce, nekvalitní práce, lajdáctví, lhostejnost k práci i k lidem, vypočítavost. Jen za polovinu toho byl u Krameršlice vyhazov, vzpomíná dědek Štolba, důchodce údržbář, jedna z klíčových postav příběhu. Je to on, kdo kolegům neustále předhazuje cosi o pravém českém fortelu, kdo je vede k tomu, aby napravovali své chyby a sebe.

Těch chyb je tolik, že situace je takřka katastrofální a neudržitelná. Ředitel Klimapolu (továrny na pračky) rozčarován jednoho dne zjistí, že v jeho podniku se dějí divné věci. Už dva roky se hotové výrobky rozdělují na dobré a špatné – dobré pračky jdou na export, ty druhé do tuzemských prodejen, od dodavatelů chodí nekvalitní materiál a ještě se zpožděním a za úplatu, pracovníkům jsou vypláceny nepřiměřené prémie, dělníkům už nezáleží na pověsti jejich výrobků. Ředitel Vyšín po patnáctiletém vedení závodu zjišťuje, že díky mnohostranné zaneprázdněnosti mimo výrobu vůbec neví, co si myslí jeho dělníci, nezná je ani podnik. A kdyby doma neměli pračku, ani by nevěděl, jak vypadá. Klimapolským pračkám přezdívají „pochodující šrot“. To musí přestat, musí se najít viník, zjednat náprava! Kdo hledá, najde…

Mnozí diváci ve větší i menší míře určitě znají ze svého okolí podobné příklady nedbalosti ve společných věcech, i oni se jistě zamýšlejí nad tím, jak odstranit negativní jevy našeho současného života. Snad jim tento příběh pomůže najít cestu. V hlavních rolích hrají Václav Švorc, Jarmila Krulišová, Ladislav Kazda, Miroslav Zounar, Otomar Korbelář, František Vicena, Eva Trejtnarová aj.

[jha] Kdo hledá, najde. Květy. 1975, roč. 25, č. 2, s. 46 – 47. [upraveno]

Televizní hra Lumíra Dvořáka KDO HLEDÁ, NAJDE přichází v pravý čas, v době, kdy v organizacích strany a v celé široké veřejnosti se mluví o výsledcích listopadového zasedání. Autor napsal vymyšlený příběh a dal mu podobu umělecké výpovědi o lidech dneška, divákovi se však v mnohém jeví jako politická reportáž. Těžko lze v devadesáti minutách obsáhnout celý komplex otázek, vyřešit složité lidské vztahy a v plné šíři charakterizovat postavy. Autor – ačkoli je to jeho druhá hra s tematikou z výrobního prostředí a v mnohém se poučil ze své prvotiny – se nedokázal vyhnout plochému vykreslení některých postav. I vztahy mezi nimi jsou někde jen nadhozeny. Snad jen dělnický ředitel Vyšín má hlubší psychologické a lidské zázemí.

Vedle formálních uměleckých nedostatků tu najdeme i určitou ideovou nevyhraněnost. Je sice pravda, že hlavním nositelem inscenace je komunista-ředitel. To však nestačí k charakterizování vedoucí úlohy strany na závodě, naznačené velmi zjednodušeně heslem Když selžou odbory, nastoupí strana. Vždyť stranické organizace se právě pomocí odborů snaží předcházet chybám, řešit včas nedostatky ve výrobě a konfliktní situace mezi lidmi. Autoři jako by neznali myšlení a jednání dělníků, a proto je často vykreslují zjednodušeně, jako by se obávali zobrazit rysy současného komunistického funkcionáře, aby je někdo neobviňoval ze schematismu. Přes tyto dílčí nedostatky hra ukazuje nejen na kořeny vzniku závažných problémů, se kterými se na mnohých závodech setkávají, ale zároveň i na jejich řešení. Ředitel Vyšín spolu s dělníky východisko nachází. Je jím nekompromisní postoj k chybám a omylům vlastním i těch druhých.

Režisér Jaroslav Hužera položil hlavní těžiště své práce na vykreslení charakteru jednotlivých postav a vztahu mezi nimi. Nepodařilo se mu však využít všech možností. Ulpívá jen a jen na textu hry. Potěšitelné je, že režisér si vybral herce, kteří jako umělci i jako občané jednoznačně podporují politiku strany. Ředitele Vyšína hraje Václav Švorc. Herec se s rolí niterně ztotožnil, byla mu blízká jednáním i charakterem. Vytvořil typ komunisty, který bez ohledu na sebe zápasí s nakupenými nedostatky. Divák jeho Vyšínovi věří. V dalších rolích zaujali Otomar Korbelář, Josef Mixa, Bohumil Pastorek, Božena Fixová, Miroslav Zounar, Karel Koloušek, Jarmila Krulišová a další, kteří se podíleli na této dobré a potřebné inscenaci.

HROUDA, Vladimír. V pravý čas. Rudé právo. 1975, roč. 55, č. 49 [27. únor], s. 5. [upraveno]

Ředitel na výrobu praček při reklamaci zjistí, že výrobky jeho závodu jsou defektní. Chce poznat příčiny a zjistí, že závod podceňuje výrobu praček a snaží se přejít na výrobu klimatizačních zařízení. Výroba praček se odbývá, kvalitní jdou na export a nekvalitní na vnitřní trh. Zákazníci se beztak o ně perou. A všem v továrně - vedoucím i dělníkům jde hlavně o prémie. Navíc, náměstek bere fingované honoráře a dodává klimatizace tam, kde dají úplatek. Ředitel s hrůzou zjišťuje, že je to běžná praxe. Kdo maže, ten jede. Tvrdá opatření a požadavek, aby dělníci opravili nedostatky mimo směnu a zadarmo naráží na odpor.

Nakonec je ředitel na pokraji kapitulace a rozhoduje se pro odchod do důchodu. Ale dělníci, zejména z popudu penzisty Štolby, kterého chce náměstek ze závodu vyhodit si uvědomí oč vlastně jde. Přesto, že si odhlasovali, že opravy zadarmo dělat nebudou, nastoupí spolu s ředitelem na sobotní a nedělní směnu, aby odčinili své lajdáctví. Ředitel stáhne žádost o odchod do důchodu, odhalí nepoctivost svého náměstka a vrátí závodu čest a kvalitu práce.

Zdroj: www.totalita.cz