Karel II. - Moc a vášeň [TV minisérie]

Historické drama popisující život Charlese II (Karla) od chvíle, kdy byl ve svých třiceti letech dosazen roku 1660 na trůn. Do Británie se vrátil po nuceném exilu, kde pobýval po popravě svého otce. Tato událost jej hluboce zasáhla. Děj seriálu se zaměřuje na události za jeho vlády, především konflikty s parlamentem (což byl kdysi i důvod války, jež stála jeho otce život), vztah s jeho rodinou, milenkami a nemanželským synem Jamesem, vévodou z Monmouthu.

1. díl

Zabijte krále!, burácel Londýnem v roce 1649 zfanatizovaný dav. A Parlament jeho volání vyslyšel. Karel I., z boží milosti král anglický a skotský, položil hlavu na popravčí špalek. Ať žije král!, volali o pouhých jedenáct let později možná titíž lidé, když Karel II. po návratu z exilu triumfálně projížděl londýnskými ulicemi, aby usedl na trůn, na nějž měl jako prvorozený syn popraveného monarchy zákonný nárok. Božímu právu bylo učiněno zadost. Nový král však zdědil zemi, rozvrácenou občanskou válkou a náboženskou nesnášenlivostí, zemi, které už nikdo neměl vládnout tak, jako jeho předchůdci: neomezeně a absolutisticky. Neboť Parlament se svých tak těžce vydobytých pravomocí už nehodlal vzdát. Jenomže Karel II. čekal na svou příležitost až příliš dlouho na to, aby se teď spokojil s rolí, kterou mu napsal někdo jiný...

2. díl

Do svých třiceti let musel čekat Karel Stuart, syn popraveného krále, než mohl jako Karel II. usednout na anglický trůn. Více než deset let žil ve vyhnanství, v němž se každým rokem vzdaloval koruně víc a víc. Jenomže země, rozvrácená občanskou válkou a unavená vládou puritánů, se nakonec ráda vrátila ke staré dobré monarchii. A Parlament, který se už nikdy nehodlal vzdát pravomocí, získaných za těch deset let republiky, se spokojil s tím, že na trůn usedne protestantský král. Spolkl dokonce i to, že se jeho manželkou má stát katolická princezna. Ani Karel ani jeho rádcové však netušili, že tato volba, byť důkladně podložená nemalým Kateřininým věnem, nebude pro krále a jeho zemi tím nejšťastnějším řešením. Neboť hlavní cíl tohoto sňatku - povití dědice - se zdá být v čím dál větším nedohlednu. Přitom o králově schopnosti plodit děti - jak dokazuje stále vzrůstající počet jeho levobočků - nemůže být pochyb...

3. díl

Deset let si mladý Karel Stuart ve vyhnanství představoval, jak moudře a spravedlivě bude jednou Anglii vládnout. Teď, po několika letech na trůně, poznal, jak byl bláhový. Kdysi přísahal, že nikdo nebude trpět za své náboženské vyznání. Teď jej Parlament přinutil k přijetí zákona, vylučujícího z úřadu každého, kdo nenáleží k anglikánské církvi. I mnohé své další mladické ideály už musel dávno odložit. A zdá se, jako by se proti jeho panování spikla i nebesa. Čemu jinému přičíst morovou ránu, která v roku 1665 zdecimovala třetinu obyvatel Londýna? A čemu požár, který o rok později spálil většinu města? A jako by ani toho nebylo dost, začíná se čím dál ostřeji rýsovat problém Karlova následníka. Neboť Kateřina už nebude nikdy schopna dát svému manželovi potomka a Karlův mladší bratr Jakub, zarputile setrvávající v katolické víře, je pro drtivou většinu země nepřijatelný...

4. díl

V úrodné půdě vzklíčí každé sémě. Možná kdyby Karel tak sveřepě netrval na tom, že jeho jediným legitimním dědicem je vévoda z Yorku, který se nikdy netajil svou katolickou vírou... Kdyby sám neměl za manželku katolickou princeznu... Kdyby celá léta tak nebránil všechny své věrné katolické poddané... Kdyby nezavdal důvod k podezření, že uzavřel tajnou smlouvu s katolickou Francií... Jenže takto je země přímo prosáklá antikatolickou paranoiou, v níž padají lži zběhlého kaplana Tita Oatese, který se nebojí obvinit z úkladů o králův život dokonce i samotnou královnu, na půdu víc než úrodnou. A Karel, který se vždy snažil o prosazování náboženské tolerance, bude v posledních letech svého panování přinucen učinit snad nejtěžší životní krok...