Kabinet dr. Caligariho

V době pouťových atrakcí přijíždí do městečka Holstenwallu doktor Caligari (Werner Krauss) se svým vystoupením. Předvádí v něm věštecké schopnosti náměsíčníka Cesara (Conrad Veidt), kterého ovládá pomocí hypnózy. Jeden z přítomných přihlížejících se Cesara zeptá, jak dlouho bude ještě žít a Cesar odpoví, že do svítání. Druhý den je dotyčný mladík nalezen zavražděn a stopy vedou k Cesarovi...

KABINET DOKTORA CALIGARIHO bývá označován jako první expresionistické dílo. Jeho kouzlo spočívá především v nevídaném řešení výtvarné scény, kterou obstarala skupina mladých avantgardních umělců DER STURM. Dokonale vytvořili fantaskní dekorace pokřivených zdeformovaných ploch a celkový dojem nereálného světa, který spolu s vypjatými hereckými výkony, výrazným líčením herců a bizarní kombinací světel a stínu dodává snímku potřebnou působivost.

Snímek by se dal chápat i jako metafora pro poválečné Německo, plné obav a znepokojení z nastalé situace a strachu z budoucnosti.Caligari má představovat tehdejší systém, státní autoritu a Cesare je jen loutkou v jeho rukou, která plní rozkazy a v zájmu věci i umírá...

První a nejvlivnější dílo německé expresionistické kinematografie Kabinet doktora Caligariho (1920) je dosud nejstarším snímkem v rámci čtrnácti ročníků Projektu 100. – Klasický němý fantastický horor o šíleném řediteli ústavu pro choromyslné, který v průběhu svého zvráceného psychiatrického experimentu nutí k hrůzostrašným mordům zhypnotizovaného somnambula, byl podnícen bestiální sexuální vraždou poblíž městečka Holstenwall u Hamburku. Spoluautoři námětu a scenáristé, německo-židovský spisovatel českého původu Hans Janowitz a rakouský rodák Carl Mayer, se však zároveň inspirovali svými negativními zkušenostmi s vojenskou a státní mašinérii za první světové války a vlastními hrozivými předtuchami. - Mistrovské dílo rané avantgardy natočil Robert Wiene, jehož umělecký přínos byl ovšem po jeho smrti zpochybňován (viz práce filmového vědce Siegfrieda Kracauera Od Caligariho k Hitlerovi z roku 1947). - Pod originální výtvarnou stránkou filmu je podepsána trojice expresionistických malířů ze skupiny Der Sturm, kteří film chápali spíše jako pásmo oživlých kreseb. Výhradně v ateliérech vytvořili pouťovými obrazy ovlivněné horečnatě fantaskní panoptikum. Jedinečně přitom využili zborcené perspektivy, „kubisticky“ zkosené dekorace, groteskní masky, výstřední kostýmy, ale také kontrastní hru světel a stínů, jež namalovali přímo na kulisy (respektive na konstrukce geometrických tvarů). Mezi kašírovanými kulisami se plíživě pohybují herečtí aktéři, kteří pro oživení postav, jakoby vyňatých z příběhů E.T.A. Hoffmana, používají křečovitá a exaltovaně stylizovaná gesta i mimiku. Tyto excentrické a uhrančivé vnější výrazové prostředky nevyznívají samoúčelně: vyjadřují zdeformovanou realitu, jež zrcadlí stav narušené mysli. – Zlověstné politicko-alegorické vyznění příběhu, který měl podle scenáristů reflektovat vývoj i poválečný rozkol výmarské republiky i „ochotu německého národa podrobit se tyranovi“, doprovází divácky atraktivní a překvapivá pointa tzv. rámcového příběhu. Ta pochmurné bizarní vyprávění, odsuzující autoritativní stát, manipulující s obyvateli jako s loutkami, spojuje se subjektivní rovinou přeludů nepříčetného pacienta. – Různé výklady víceznačného filmu, stejně jako spory o umělecký podíl jeho tvůrců, bývají dodnes předmětem akademických diskusí (dvě takové studie byly otištěny v Iluminaci č. 4/1997). – Spoluscenárista Hans Janowitz během druhé světové války v americké emigraci připravoval novou, ale nikdy nerealizovanou verzi.
Pomineme-li několik snímků, využívajících slavné jméno či název, jako např. thriller The Cabinet of Caligari (1962, r. Roger Kay), vznikl až v roce 2005 v USA remake The Cabinet of Dr. Caligari (r. David Lee Fisher). – Představení filmu v Projektu 100-2008 je provázeno hudbou dvoučlenného elektroakustického hudebního sdružení DVA a to buď z CD nebo výjimečně i naživo.
-tse-, Filmový přehled 2008/3

V originální restaurované podobě věčný rival virážovaného Upíra Nosferatu. Podobně jako on, navázal na předválečnou tvorbu německé kinematografie a s využitím originálního scénáře a spoluprací s avantgardní výtvarnou skupinou der Sturm nabízí jedno z nejkrajnějších a nejinspirativnějších řešení filmového prostoru. Tady ideálně souzní herec-stín a kulisy, které nabírají charakter expresionistické malby a titulky se blíží architektuře. Výlet do choromyslné krajiny subjektu, který pravděpodobně „zešílel" pod společensko-psychologickým tlakem. Pozoruhodnou roli zde hraje překvapivá Ich-forma. Retrospektivní příběh filmu (inspirovaný skutečným zážitkem vraždy) je rámován podivným a znepokojivým vyprávěním o duších. Podobně jako Nosferatu, Metropolis či Vrah mezi námi, i tento navýsost klasický snímek slouží dodnes k častému kopírování klíčových scén. Klasický příklad: dekadentně stylizovaný únos spoře oděné dívky po pokřivených střechách města (že by germánská větev Fantomase?) nebo mimická studie detailu tváře v jedné z nejslavnějších expresionistických scén - procitnutí lunatika Césara.

Autor/Zdroj: /Kino AERO