Juha

Němý černobílý film na   konci 20. století?   Nevěříte? Kaurismäki   dokázal, že pokud má   filmař obrovskou invenci a   především odvahu, tak lze.   Je to povedený film, až na   to, že úplně tak němý   není. Ruchy tam jsou.   Vrzání dveří, vzdechy,   rachot motorky... A úžasný   kýčovitý děj, jak od   Oldřicha Nového, melodram,   na konci slza ukápne. Ještě   chci pochválit skladatele   hudby, jakéhosi Tikanmaki,   pohrál si s tématem. No, je   to výrazná část filmu,   když si uvědomíme všechny   ty prostředky, co pomáhají   jiným tvůrcům, a které u   tohoto díla vypustili.