Johanka z Arku

Mírová dohoda mezi Francií a Anglií předpokládala, že po smrti Karla VI připadne Francie anglickému králi Jindřichovi V. Oba králové však zemřeli krátce po sobě a francouzský dauphin Karel VII. odmítne předat zemi malému dítěti a jeho poručíkovi. O osudu Francie však nemá rozhodnout on, ale zatím zcela neznámá dívka žijící ve vesnici Domrémy. Při přepadení vesnice anglickými vojáky se šokovaná dívenka stane svědkem brutální vraždy své starší sestry a od té chvíle její vize sílí a stávají se naléhavějšími. O devět let později sedmnáctiletá Johanka, známá jako Panna lotrinská, požádá o slyšení u dauphina. Prohlédne lest se záměnou osob a obrátí se na pravého Karla VII. Oznámí mu, že je pouze božím poslem, který ji vyvolil jako osvoboditelku Francie. Požádá ho o vojsko a v brnění se pak v jeho čele vydá do boje. Velitel francouzské armády Dunois nezkušenou dívku nebere. Ráno zjistí, že Dunois zahájil bitvu bez ní a prohrává. Vtrhne na bojiště a svým nadšením armádu strhne k novému útoku. Francouzi díky ní bitvu překvapivě vyhrají. V následující bitvě je sice zraněna, postaví se však do čela a opět má rozhodující zásluhu na tom, že Francouzi zvítězí. Oslavovaná dívka vjede v čele armády do osvobozeného Orleansu. Karel VII. je díky ní v Remeši korunován. Johanka se marně pokouší se svými věrnými osvobodit Paříž. Nechce pochopit, že ji král už nepotřebuje a odmítá jeho tvrzení, že nastal čas pro nové vyjednávání.

Zdroj: Nova

Počátkem patnáctého století krvácí Francie pod nemilosrdnými údery anglických dobyvatelů. Křehká sedmnáctiletá venkovanka Johanka (Milla Jovovichová), do jejíhož dětství krutě zasáhla válka, přichází za budoucím králem Karlem VII (John Malkovich) a žádá ho o armádu. Je skutečně poslem boží vůle, jak o sobě tvrdí? Když charismatická dívka prokáže u dvora jisté nadpřirozené schopnosti, získá skutečně velení nad zbytky francouzské armády, která marně obléhá Orleans. Zoufalým útokem ignorujícím základy válečné taktiky se jí podaří Angličany překvapit a za cenu velkých ztrát nakonec zvítězit. Johanka je šokovaná krutostí války, ale věrna svému božskému poslání spěchá s nejvěrnějšími bojovníky k hradbám Paříže, aby dokončila osvobození Francie. Král vrcholně spokojený s pozvolným obratem ve válce Johanku záměrně nepodpoří. Z prosté dívky se stává nepohodlná “Národní hrdinka” komplikující vychytralé pikle mocipánů. Johanka je zradou vydána do rukou nenáviděných Angličanů, postavena před inkviziční soud a upálena. Podstatná část tohoto výpravného a vizuálním stylem nezaměnitelného Bessonova filmu se natáčela u nás.

Mládí Johanky z Arku bylo poznamenáno anglickou okupací její rodné Francie. Už tehdy, když britská armáda nekompromisně podpalovala jejich vesnici, přepadaly Johanku v lese tajemné nadpřirozené hlasy. Tyji jednoho dne dostaly až před Dauphina, francouzského prince, jehož se jí podařilo přesvědčit o svém božím poslání Stanula v čele polorezignovaných francouzských vojáků a v rozhodující bitvě u Orleansu je dovedla k vítězství a svého pána konečně korunovala králem Francie.
Ovšem právě on nakonec překazil její cestu za konečným triumfem, když se rozhodl dát přednost plné královské pokladnici před čerstvými posilami na bojišti.
Hned v úvodních minutách filmu je jasně patrný rukopis francouzského režiséra Bessona a jeho věrných spolupracovníků.Podobně jako v případě předcházejícího Pátého elementu se také u klasického historického příběhu Besson rozhodl experimentovat. Veden známými historickými reáliemi se rozhodl blíže podívat do dívčina nitra, nejdiskutovanějšího tématu okolo tajemné legendy. Věnuje se Johančiným vizím - odborníci je přisuzují epilepsii, ovšem příběhu dodávají přítomnost něčeho těžko vysvětlitelného a dráždivě neznámého. Za pozornost stojí také hudba Erica Serry, která jen umocňuje scény nadpozemského vnímání, které filmařsky dominují, věrně vykreslené bojové scény a v neposlední řadě i jemnou dávku humoru.
Jan Kábrt Total Film 2000/7/97

Autor/Zdroj: Kábrt Jan/Total Film


Jmeno francouzského režiséra Luca Bessona je vždy zárukou diváckého zážitku. Jeho údajně realistická podoba pohnutých životních osudů Johanky z Arku bude jednou z nejvýznamnějších filmových události roku. Do titulní role obsadil Besson svou bývalou manželku Millu Jovovichovou (rozvedli se v průběhu natáčení) a vedle ní uvidíme ve filmu Johna Malkoviche, Dustina Hoffmana, Faye Dunawayovou a Tchékyho Karyu. Johanka se narodila jako prosté venkovské děvče v patnáctém stoleti, kdy Francie výrazně prohrávala v nekonečné stoleté válce s Angličany. Sho- dou neuvěřitelnych náhod, či snad Boží prozřetelnosti, stanula ani ne dvacetiletá dívka v čele francouzského vojska a několikrát za sebou Angličany na hlavu porazila. Národní hrdinka a zároveň fanatická věříci byla pro tehdejší establishment naprosto nevypočitatelným a tudíž nebezpečným elementem. Zradou byla vydána Angličanům a upálena jako kacířka. Po čase byla církví prohlášena za svatou a její neuvěřitelný životní příběh, interpretovatelný mnoha způsoby, patří mezi oblíbené náměty spisovatelů a filmařů. Společnost Columbia uvede Bessonuv film do americkych kin 3.11. 1999, česká premiéra je předběžně naplánovaná na 3. února roku 2000.

Autor/Zdroj: /Sber


Další z četných verzí života Johanky z Arku pojednal Luc Besson jako moderní akční podívanou s důrazem na bojové scény a dobové obřady. Tvůrci do značné míry rezignovali na duchovní rozměr legendární světice a o to více se soustředili na výpravné zachycení doby včetně velkolepých bojových scén.
Program ART

Autor/Zdroj: /

Další z četných verzí života Johanky z Arku pojednal francouzský režisér Luc Besson ve stejnojmenném snímku jako moderní akční podívanou s důrazem na bojové scény a dobové obřady. Legendární postava francouzských dějin je v jeho pojetí fanatickou vlastenkou a náboženskou mystičkou, oddaně přijímající svou roli prostřednice mezi Boží vůlí a francouzským králem. - Johanka (1412 - 1431) je už od dětství posedlá láskou k Bohu. Po krutém zážitku, kdy jr svědkyní brutální vraždy své starší sestry anglickými vojáky, se stupňují její vize, v nichž jí hlasy napovídají, co má dělat. Sedmnáctiletá dívka přesvědčí dauphina Karla VII., aby jí svěřil vojsko, svou bojovností získá i nedůvěřivé velitele a skutečné dosáhne osvobození Orléansu. Po korunovaci Karla Vll. na francouzského krále v Remeši (1429) se však od ní dvůr odvrací. Ale bojovná panna pokračuje v tažení proti nenáviděnýrn Angličanům. Je však poražena u Paříže a později zatčena u Compiégne. V inscenovaném procesu v Rouenu je odsouzena a v roce l431 upálena jako kacířka. Před smrtí dívka trpce prožívá nejen ztrátu královy přízně, ale především zánik vizi, jež ji dosud vedly životem. V cele vede dlouhé hovory se svým personifikovaným Svědomím (Dustin Hoffman). - Tvůrci do značné míry rezignovali na duchovní rozměr legendární světice a o to více se soustředili na povrchní a výpravné zachycení ~ Projevuje se to zejména ve výkonu Milly Jovovichové, tehdejší Bessonovy manželky. Strhující výtvarně koncipované obrazy a nápadité akční bitevní scény nemohou zastřít určitou prázdnotu díla a chladný kalkul s dramatickým lidským osudem. - Realizačně náročný velkofilm se zčásti natáčel i u nás v oblasti Slezské Harty. Ve stejném roce jako Bessonova Johanka z Arku vznikl ještě TV film Johanka z Arku (1999; r. Christian Duguay) s Leelee Sobieskou.

Autor/Zdroj: Bartošek Tomáš/Filmový přehled


Milla Jovovichová mydlí Angličany jako legendární Johanka i Arku

Ve Státech velmi vlažně přijímaný, ve Francii rozporuplný, zato u nás kultovní režisér Luc Besson se poprvé vydal do historie a vzal si přitom na mušku to nejfrancouzštější z témat francouzské historie - Pannu Orleánskou. Její příběh (který se všude kromě Francie, tedy i u nás, dostává k divákům ve zkrácené verzi) rozdělil na tři jasně viditelné části - meditativní předehru, bitevní hlavní dějství a filozofickou, svědomí zpytující dohru. A na rozdíl od většiny ostatních podob klasického příběhu si dokázal náležitě pohrát s různými možnostmi jejího výkladu. Je Johanka skutečně světicí následující boží pokyny, či jen zfanatizovaným bláznem, schopným přenést svou posedlost na vojáky? Odpovědět si musíte sami.
Nemůžete ovšem popřít, že pokud jde o řemeslnou stránku, odvedl Besson jako obvykle dokonalou práci. A vybičoval k ní i své herce. Jeho bývalá manželka Milla Jovovichová je coby Johanka náležitě rozpolcená a nejednoznačná (těch několik slabších míst jí s přihlédnutím k těm brilantním odpustíme bez problémů) a přitom charismatická a strhující ve chvílích, kdy je toho zapotřebí. Většina ostatního obsazení pak odvádí přinejmenším adekvátní výkony - s výjimkou Faye Dunawayové, která je... fantastická.
Přesto se ale nemohu ubránit pocitu, že si Besson tentokrát ukousl snad až příliš tuhé sousto. Pokusil se totiž natočit zároveň výpravný velkofilm i komorní psychologické drama. Problém není v tom, že by obě roviny nemohly bezproblémově koexistovat, ale ani jedna z nich přitom bohužel není dotažena do konce. Což neznamená, že pokud patříte mezi příznivce historického žánru, můžete si nechat Johanku ujít.
VOS Cinema 2000/9/127

Autor/Zdroj: vos/Cinema


Francie, rok 1429. Šestnáctiletá dívenka ze zapadlé vesnice je pevně rozhodnuta porazit armádu Angličanů a osvobodit svou vlast z rukou dobyvatelů. Má za to, že jí tímto úkol pověřil bůh. Její odhodlání, odvaha a víra postupně strhávají rozhádanou šlechtu i prostý venkovský lid a Francie začíná na bitevní poli znovu vítězit. Johanku z Arku ovšem čeká zrada a mučednická smrt na hranici …
Výpravný historický velkofilm slavného Luca Bessona (Brutální Nikita, Leon, Pátý element).

Autor/Zdroj: /Cinema


Každý rok se najdou mezi pňpravovanými filmy dva tři tituly, na které se člověk vyloženě TĚŠÍ. Bessonova imaginace a zaujetí filmem, zároveň s dokonalým ovládnutím techniky a posedlostí vyprávět příběhy obrazy, dělá z každého jeho připravovaného snímku netrpělivě očekávanou událost. Příliš velké naděje jsou ale pravidelně na škodu jak samotným filmům, tak příliš natěšeným divákům, kteří nakonec bývají zbytečně zklamáni. Stačilo jít na film s čistou hlavou a zdravou dávkou skepse. Pokud si chcete Johanku z Arku užít, netěšte se na mistrovské veledílo, kterým není, ale na osobitou bessonovskou vizi notoricky známé historické události s neokoukanou představitelkou titulní postavy. S tímto předsudkem vás film v zásadě nemůže zklamat.
S tím děvčetem nebylo odjakživa něco v pořádku. Každý den několikrát u zpovědi, nabitá pozitivní energií a spalující touhou páchat za každou cenu dobro. Bezstarostné skotačící veselí končí zlověstným nálezem meče uprostřed rozkvetlé letní louky. Od této chvíle už nebude nic jako dřív. Když se Johanka doprovázená sérií špatných znamení vrátí domů, najde vesnici v plamenech. Angličtí žoldáci bez milosti masakrují vše živé. Před Johančinýma očimajejejí starší sestra zavražděna a poté odporným způsobem znásilněna. Rázem bezcenná blyštivá tretka dětství končí roztříštěná na tisíc drásajících kousků. Zmítána pocity viny za sestřinu smrt, výčitkami vůči Bohu a zároveň pomstychtivostí k Angličanům, opustí rodný dům a sama si hříšně dopřeje svátosti prvního přijímání.
O pár let později. Situace francouzského následníka trůnu, dauphina (titul korunního prince) Karla, je zoufalá. Angličané ovládají celý sever země a pouze hrdinná obrana města Orléansu jim brání v dalším průlomu na jih. Johanka dospěla v mimořádně charismatickou a senzitivní dívku. Považuje se za Božího posla, k němuž Pán promlouvá prostřednictvím tajemných hlasů. Věří, že je předurčena k tomu, aby v čele armády porazila anglické vetřelce a osvobodila Francii. Při audienci se jí o svém poslání podaří přesvědčit i samotného dauphina. Koneckonců slabošský Karel nemá co ztratit, a tak se sedmnáctiletá dívka vydává v čele armády k Orléansu, aby korunovala Karla na krále a krví ukojila svou pomstychtivost a nenávist k Angličanům.
Bessonův nový film je jako vždy výjimečný a síla a jeho energie vás částečně převálcuje takovým způsobem, že nemáte čas řádně vnímat jeho nedokonalosti. Režisér Besson je mimořádně talentovaný umělec, jehož schopnosti mají neblahý vliv na Bessona scenáristu. Ten se pak zřejmě domnívá, že "rejža" zvládne cokoliv. Tentokrát si dal tvůrce Leona a Brutální Nikity téměř sebevražedný úkol - pokusil se přiblížit k fascinujícímu příběhu Johanky ze dvou protichůdných stran, jako epický vypravěč a jako psychologický portrétista zároveň. Ne, že by se oba úhly pohledu navzájem vylučovaly, problém je v tom, že se je nikdy nepodaří skloubit dohromady a tvůrce se nezavděčí ani divákům, ani kritice. Besson rozdělil film do tří jasně oddělených částí. První, magická a iniciační, sleduje Johančino pozdní dětství nabité barvami a filmařskou expresí, která jakoby simuluje zjitřené mladické vnímání světa. Mimořádně senzitivní Johanka se pohybuje na hranici reality, ale Besson se brání jednoznačnosti, nikdo nemůže říci, kde končí vize pubertální přecitlivělé hysterie a kde začíná Duch svatý. S lišáckou mazaností zkušeného vypravěče pak použije Besson smyšlené znásilnění starší sestry. Je to dokonale ostrý a zlomový iniciační moment, neuchopitelný v seriózních vědeckých publikacích. Znásilnění milované sestry odporným anglickým žoldákem motivuje Johančinu nenávist k nepříteli a dokresluje původ jejího překvapivého panenství.
Ve druhém dějství je expresivní magično vystřídáno ocelí řinčící epičností. Po několika politických peripetiích a "vědeckých" zkouškách jejího poslání je Johance svěřena armáda. V bitevních scénách se Besson spíše než na choreografické aranžování zástupů komparsistů soustředí na metodiku středověkého válečného zabíjení. Chaos poctivé ruční války je frázován detaily vražedných strojů a detailním popisem jejich účinků. Bitevní scény zůstávají vzhledem k šedesátimilionovému rozpočtu a třem tisícovkám komparsistů překvapivě umírněné. Právě v této části filmu strhává Milla Jovovichová svým hysterizujícím expresivním výkonem nejen francouzskou armádu, ale i diváka. V jejím podání není Johanka prodlouženou Boží rukou s bledou svatozáří a její vliv na masy proklatě hříšných vojáků není dílem sterilního bezpohlavního nadpřirozena. Jovovichové Johanka je charismatický vůdce, strhující svou odvahou, bez váhání využívající intuici k překvapivým taktickým tahům, bojovníkem, který neváhá nasadit vlastní život, vůdcem, pro kterého jsou jeho vojáci ochotni zemřít. Besson dokonce neváhá využít tradiční vypravěčské válečné stereotypy, takže všichni francouzští generálové jsou sympatičtí a zhusta komičtí braši, zatímco Angláni jsou do posledního chlupu bezcharakterní padouši.
Zbývá třetí, tragické dějství. Johanka zachránila Francii, ale sama se ocitá v moci Angličanů, respektive inkvizičního soudu (složeného z Francouzů). Opuštěna "Božími hlasy", zoufalá a nechápající, jak tak krutě a náhle mohla zajít její šťastná hvězda, se přesto statečně brání vykonstruované obžalobě z kacířství. Jejím skutečným soudcem je ale její vlastní svědomí (Dustin Hoffman), před kterým není ve zlověstně prosvětlených strohých interiérech vězení úniku. Třetí část filmu je psychologická. Nečekané napětí přitom pramení z kontrapunktu mezi zinscenovaným inkvizičním procesem a obviněními, která Johanka, respektive její svědomí, vznáší sama proti sobě. Zlomená hrdinka se v křečích vypíná k obraně proti soudcům i vlastnímu svědomí. Besson tu otevírá originální a troufalý pohled na fenomén Johanky, nicméně Milla Jovovichová tu se svou plamennou charismatičností už nevystačí. Na zajímavě koncipované psychologické střety by ovšem nestačilo ani devadesát procent jejích kolegyň. A tak je dominantní hereckou osobností třetího dějství zkušený Dustin Hoffman v roli až sadisticky palčivého Johančina svědomí.
Při celkovém pohledu je třeba říci, že Milla Jovovichová podala jako Johanka překvapivý, místy oslnivý herecký výkon. Vynikající je obsazení vedlejších rolí. Nejen Dustin Hoffman, John Malkovich, Faye Dunawayeová nebo Tchéky Karyo, ale i herci v těch nejmenších epizodních roličkách jsou obsazeni s maximální pečlivostí a důrazem na typový detail.
Jak je snad z předchozího popisu patrné, Besson se snaží sedět na dvou židlích - výpravně epické i komorně psychologické. Bohužel ani u jedné z částí nelze hovořit o plné divácké satisfakci, v obou případech zůstal Besson někde na třech čtvrtinách cesty. Určitě také díky omezenému časovému rozměru
filmu, který musel být únosný pro americkou distribuci. Ve Francii, kde byla Johanka extrémně úspěšná, měla místo 147 minut o celou půlhodinu víc a já si rozhodně nenechám ujít režisérský střih, který se dříve nebo později objeví na DVD. S trochou nadsázky bych ho tipoval tak na pět hodin.
Nutnost maximálního zhutnění děje se projevila i částečnou ztrátou divácké historické orientace. Johančina válečnická kariéra zabírá největší část filmu, přesto musela být vlastně scuknuta do úspěšného zahnán~ Angličanů od Orléansu a neúspěšného obléhání Paříže. Divák sice ví, co se děje na plátně, ale neví, proč se to děje. Proč nemohl být Karel korunován hned na francouzského krále? Proč byl takový důraz kladen na Johančino panenství? A co znamená, do prčic, ten titul dauphin? A tak dále. Pokud nemáte přímo mezi kamarády znalce historie, doporučuji vám prostudovat si před návštěvou kina příslušnou kapitolu v dějinách Francie.
Určitou rozporuplnost filmu naznačuje už sám fakt, že Bessonova Johanka je oficiálně francouzský film, je však mluvena anglicky kvůli tržbám z amerických kin (Angličané se na ni asi dvakrát nepohrnou). Zkušební projekce před publikem v USA měly relativně slušný ohlas, ale celkové pocity komerčních ' diváků byly s geniální prostotou shrnuty vjednom z testovacích dotazníků: "Je to dobry film, ale proč musela ta holka na konci umřít?"
Zlým jazykům, kteří tvrdí, že Besson natočil film pouze proto, že podlehl přání své manželky Milly Jovovichové (rozvedli se v průběhu natáčení), je možné dát v určitém ohledu za pravdu. Johanka ale mohla na manželském bitevním poli dopadnout daleko hůře. Představte si, že by si na ni udělala zálusk Geena Davisová a její dřívější manžel Renny Harlin by na place plném sešikovaných komparsistů vykřikl své: "Akce!". Vsadím se, že tehdy by ta holka na konci určitě neuhořela a zmizela by tak nanejvýš v záři zapadajícího slunce. Proč nedopřát nevyléčitelným romantikům alespoň zdání otevřeného konce? Z čisté úcty k Johančině vlivu na dějiny Francie. I seriózní historici tvrdí, že nebýt Johanky, místo vína by se dnes na březích Rhony pěstovaly, resp. chovaly britské ovce, místo kohouta na víně by se ve francouzských restauracích servírovaly smažené "fish and chips", v soutěži canneského festivalu by každoročně nudilo pět zcela průměrných anglických filmů a Luc Besson by byl Brit jak poleno.
Nejvíc by mi asi vadilo to víno.

Autor/Zdroj: Hoffman Tomáš/Cinema