Jiná žena

Marion má právě rozepsanou knihu, a chce-li ji někdy dokončit, musí si pronajmout kancelář, kde ji nebude nikdo rušit. Jednoho dne zjistí, že v jejím sousedství sídlí psychiatrická ordinace. Slyší každé slovo, jež je v ní proneseno. Díky jednomu vyslechnutému příběhu záhy procitá a zjišťuje, že zdaleka ne všichni lidé ji mají tak rádi, jak se tváří. Pozná pravdu o svém manželovi, o nejbližších přátelích. Stejně tak ale konečně pochopí sebe samu.

Zdroj: HBO Europe
Vysílání: dabing
Premiéra: 05.05.2005 CX

Po Interiérech a Září je Jiná žena vlastně třetím Allenovým dramatickým opusem představujícím exkurzi do života postav, které si (dokud snad ještě není příliš pozdě) uvědomují, že v životě se vydaly špatnou cestou. Jiná žena ovšem má výrazně propracovanější děj než Interiéry nebo Září, Allen tentokrát ustavičně využívá k osvětlení minulosti protagonistky retrospektivních scén, které nám dovolují poznat kořeny jejího současného stavu; jak dominantní charakter jejího otce, tak hysterickou matku rozlítostňující se nad Rilkeho knihou poezie.
Výchozí situace pro tento film prý napadla samotnou Miu Farrow. Jednou v noci, když s Woodym seděli u krbu, začala Mia mluvit o tom, jak blízko jsou si v nájemních bytech sousedé. Přímo za zdí hereččina bytu byla místnost totiž ordinoval psycholog a přijímal tam psycholog své pacienty. Některé dokonce Mia potkávala, když vycházela nebo vcházela do domu, a někteří pacienti byli dokonce jejich známí. Mia si představovala, jak by bylo zajímavé moci ta soukromá terapeutická sezení poslouchat.
V Jiné ženě je Marion Postová (Gena Rowlands) univerzitní profesorkou filozofie. Ve svých padesáti si ale vzala si rok tvůrčí dovolené, aby mohla napsat knihu, a aby se mohla na práci soustředit, pronajala si samostatný byt. Ovšem hned vedle, za zdí se nachází psychiatrická ordinace a ventilací je slyšet co se v ní odehrává. Když Marion slyší hlas těhotné Hope (Mia Farrow), která vypráví o svých četných problémech a frustracích, chce ji poznat. Jednoho dne ji sleduje na ulici a zapřede s ní konverzaci. Sebejistou Marion vnitřní krize Hope přiměje, aby přehodnotila svůj vlastní život: své přátele, rutinní a vyhaslé manželství s Kenem (Ian Holm), vztah s bratrem, sobecké odmítání mateřství a vzpomínku na Larryho (Gene Hackman), spisovatele, který byl jejím posledním milencem a kterého nakonec opustila kvůli svému současnému muži…
Přestože se tedy jednalo o její vlastní nápad, hlavní roli si nakonec Mia nezahrála, byla totiž právě těhotná, a Woody tedy musel pro představitelku Marion hledat jinou herečku. Vybral si Genu Rowlandsovou, múzu a partnerku dalšího newyorského režiséra Johna Cassavetese (která poté, co mu odmítla roli matky v Září, tentokrát přijala). Tím, se ovšem jednak podařilo, že Mia dodala očekávaným mateřstvím roli Hope větší křehkost (na začátku natáčeni, byla v sedmém měsíci, v polovině prosince 1987 pak porodila, a po měsíci se znovu přidala k týmu a roli dotočila s vycpávkou, pod kostýmem), současně pak Allen tohoto posuvu dovedl využít i k tomu, že díky tomuto přeobsazení se věk postav zvýšil, a mohl se tak svébytně vyjádřit k tématu „krize středního věku“ - tedy opět se filmařsky svébytně vyrovnat se záležitostí, která se jej osobně týká.
(zpracováno s použitím podkladů Séptimo Arta)

Marion je podruhé vdaná profesorka filozofie.Právě píše knihu a hledá místo,které by jí poskytlo ničím a nikým nerušený klid.Pronajme si kancelář a začne pracovat,brzy však zjistí,že toto místo nebude ideální.Přes stěnu slyšívá zoufalý hlas ženy,která se vypovídává ze svých depresí a životních nejistot.V sousedství je totiž psychiatrická ordinace a Marion slyší každé slovo.Zprvu se snaží hovory nevnímat,ale příběh mladé ženy ji nakonec zaujme tak,že začne rekapitulovat svůj-domněle šťastný-život.Nyní vidí vše jinýma očima a rozeznává skutečné city,které k ní chovají její přátelé,současný i bývalý manžel....