Janička

Jeden z nejvýznamnějších evropských filmařů současnosti, vystudovaný filozof a průkopník tzv. vyprázdněné narace Bruno Dumont na přelomu milénia zásadně ovlivnil uměleckou kinematografii svými krajně znepokojivými a formálně radikálními tituly jako Lidství (L'humanité, 1999) nebo Dvacet devět palem (Twentynine Palms, 2003). Před třemi lety pak šokoval své příznivce (i odpůrce) lehkostí a zároveň precizností, s níž se pustil do komediálního žánru a přitom zůstal věrný svým trademarkům a zásadám. I jeho podvratná televizní minisérie Malej Quinquin (P'tit Quinquin, 2014) zkoumala hranici mezi člověkem a bestií, normalitou a vyšinutím, jen tentokrát ze zcela odlišných, groteskních a zároveň autentických pozic. Režisér se zálibou v centrálních kompozicích svůj projekt navíc (s ještě větším entuziasmem než obvykle) zalidnil neherci s mentálními či fyzickými hendikepy, kteří dobře zapadali do kontextu vesnice, v níž většina zdegenerovaných obyvatel žije v nějaké formě příbuzenského vztahu.

Po rozpačité Líné zátoce (Ma Loute, 2016) přichází ovšem nevypočitatelný auteur Dumont s dosud nejexcentričtější náloží – bizarním breakcore/rap/metalovým muzikálem o dětství Jany z Arku a jejím spirituálním probuzení. Tvůrce, který ve svých filmech vždy zpochybňoval konvenčně přijímané vymezení lidskosti a elegantně stíral hranice mezi těly filmových postav a okolní krajinou, pokračuje ve své misi – tentokrát ale s pomocí značně neortodoxních metod. Janička nabízí ironický i smrtelně vážný festival absurdních choreografií, retardačních fórků a zbožné odevzdanosti. Do této metafyzické besídky Dumontovy chráněné dílny patří Duch svatý stejně jako pubescentní strýček tančící tecktonik a rapující v podivném severofrancouzském dialektu.

Jak by to vypadalo, kdyby se Janička v roce 1425 rozhodla ukázat svůj duchovní, pěvecký i taneční zápal porotě X Factoru? Přijďte si pro odpověď na jedinou projekci filmového muzikálu Joan of Arc Superstar!

Aleš Stuchlý
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017

Po ryzí (byť silně podvratné) komedii Malej Quinquin a bláznivé grotesce Líná zátoka se Bruno Dumont pouští do nového žánru. Za oběť si tentokrát vzal muzikál, v němž nechává osmiletou Janičku zpívat o tom, jak již dále nemůže snést násilí páchané na francouzské půdě Angličany během stoleté války. Ano, píše se rok 1425 a Janička není nikdo jiný než budoucí Jana z Arku. Zatím je to ale děvčátko starající se o stádo ovcí a pochybující o milovaném Bohu. Suchá historická fakta teď ale nechme stranou. Důležitá je excentrická imaginace, se kterou věčný experimentátor Dumont objevuje paralelní univerzum evropských dějin. Muzikálu, který lze označit jakkoliv, jen ne jako klasický, dominuje Dumontův vizionářský přístup k režii, unikátní hudební doprovod z pera avantgardního mága Igorrra a v nejlepším smyslu slova neobvyklá choreografie Philippa Decouflého (známého například ze spolupráce s Cirque du Soleil).

Anna Purkrábková
MFF Karlovy Vary 2017

„Muzikál o detstve Johanky z Arku”

Filmy o nej ste už videli, muzikál o jej detstve doteraz nie. Francúzsky majster pokrivenej reality Bruno Dumont nakrútil hudobný a tanečný film, aký tu ešte nebol. Boh, duch svätý, hair metal, rap, ovce, mníšky, nevydarené scény, najšialenejšia metafyzická besiedka roka. Po filme Ospalá zátoka sa Dumont vracia do komediálne-retardačnej formy, ktorú predviedol v seriáli Malý Quinquin. Nechajte se osvietiť!

Film Europe SK