Jáma a kyvadlo

Jáma a kyvadlo je volně (ale opravdu velmi volně) inspirována povídkou Edgara Allana Poea, ve které je muž, pravděpodobně voják obléhající španělské město Toledo souzen inkvizicí a poté uvrhnut do cely, kde je podroben několika velmi vynalézavým způsobům mučení, které spíše přinášejí utrpení psychické, než fyzické. Vrcholem všeho je nabroušený břit, který se nad ním jako kyvadlo kýve a stále se snižuje a přibližuje.

Film Rogera Cormana zachovává dobu, ve které se příběh odehrává (16. stol.) a místo děje Španělsko). Na hrad dona Nicolase (Jonathan Price), potomka velmi slavného inkvizitora přijíždí mladý Angličan (John Kerr), aby prověřilm smrt svojí sestry. Při jeho pobytu se na povrch dostávají podivné události, které se odehrály už před několika desetiletími a do děje je implantován i motiv "předčasného pohřbu".

Nakonec se dostane ke slovu i Jáma, obklopující jakýsi oltář, nad kterým visí Kyvadlo. Klasický horor s gotickou atmosférou má přijatelnou délku 77 minut a mně nezbývá nic jiného než ho doporučit. Tohle je opravdu klasika.

Horror podle známé povídky Edgara Allana Poea plně dokládá, proč je Poe pokládán za zakladatele tohoto žánru. Středem příběhu je středověká mučírna, kde byly praktikovány surovosti inkvizice. V průběhu děje se tato děsivá ponurá místnost začíná zaplňovat oživlými mrtvolami, k nimž přibývají mrtvoly skutečné.

Cinema 1991/8/56

Na konci padesátých let dosavadní distribuční model filmových dvouprogramů, tvořených černobílými brakovými žánrovkami s rozpočty kolem sta tisíc dolarů, přestával generovat takové zisky jako dříve. Roger Corman této situace využil a navrhl šéfům nezávislé produkční společnosti American International Pictures, že namísto dalšího takového snímku pro ně za dvojnásobné peníze natočí velkolepý výpravný horor v barvě a na širokoúhlý materiál. Velmi volně podle předlohy klasika hororu Edgara Allana Poea, jehož příběhy Corman hltal během dospívání, vznikl Zánik domu Usherů (House of Usher, 1960), který se stal nečekaným hitem. Dle logiky hokynářské filmařiny tedy nemohlo zůstat u jednoho filmu a během nadcházejících pěti let Corman pro AIP natočil dalších sedm snímků. Celý cyklus se vyznačuje řadou konstantních znaků, díky nimž o to více vyvstanou odlišnosti mezi jednotlivými tituly. Druhý snímek v celkovém pořadí, Jáma a kyvadlo, stejně jako všechny ostatní vychází ze stejnojmenné předlohy hodně volně; konkrétně si z ní vypůjčuje pouze titul a motiv mučicích nástrojů. Na druhou stanu můžeme Cormanovy poeovky obdivovat právě coby nápadité adaptace, které spíše než jednu povídku či báseň sumarizují charakteristické prvky z celého Poeova díla. Stejně jako v předchozím Zániku domu Usherů sledujeme příjezd nezvaného hosta do pochmurného sídla, v jehož stěnách je obtisknuta děsivá minulost. Opět klíčovou roli hraje strach z pohřbení zaživa, rodové prokletí i motiv šílenství. Recyklace a variování úspěšných prvků se v sérii projevují také v oblasti vyprávěcích mechanismů, kulis a rekvizit i hereckého obsazení. S výjimkou jediného snímku, Předčasný pohřeb (The Premature Burial, 1962), mezi hlavní konstanty Cormanových poeovek náležel Vincent Price, který svým expresivním teatrálním herectvím zásadně přispěl k jejich zábavnosti.

Jiří Flígl
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016

Sadistický příběh o rafinovaném mučení z předlohy je rozveden do starodávně působícího hororu v prostorách středověkého sídla. Pozvolné tempo narůstající hrůzy bohatě vynahradí vrcholné scény z hrobky a uhrančivé herectví legendární ikony žánru Barbary Steele.

Jedna z nejčastěji citovaných povídek klasika moderní literatury se dočkala největšího počtu adaptací právě v 60. letech minulého století, jako kdyby tímto naznačovala ideální propojení nastupující mladé generace (v čele s Cormanem) a přiklonění se k většímu důrazu na násilí. Tradiční literární předloha doznala sice díky scénáři velkých dějových změn, a to především v narušení její mistrovsky sevřené jednolitosti místa, času a děje, již Poe kongeniálně prožívá s hlavním hrdinou v nezapomenutelné ich formě, která tento prožitek smrtelného ohrožení o to více zveličuje. Cormanova velmi volná varianta má mnohem více blízko k jeho předchozí adaptaci Zániku domu Usherů, zdá se, že místo děje lze téměř zaměnit, zvláště a díky hlavnímu představiteli trpícímu stavy úzkosti a strachu před všudypřítomnou smrtí. Sadisticky vynalézavé mučení sice nenabízí zdaleka tak intenzivní ztvárnění jako u předlohy, přesto děj vrcholí památnou scénou otevření zazděné hrobky, která se svou silou navždy zapsala do paměti současného krále světového hororu a Poeova neúnavného pokračovatele Stephena Kinga. Vedle patetického projevu Vincenta Price jednoznačně zaujme britská herečka Barbara Steele, která byla pro horor objevena již dříve v italských gotických hororech, kde zazářila díky svým neobvyklým fyzickým dispozicím (subtilní černovláska s velkýma očima), ale také do té doby nezvykle sugestivní herectvím.
(MJ)
katalog 1. Festivalu nad řekou

Povídka začíná v soudní síni, kde je vypravěč odsouzen inkvizicí k smrti. Vypravěč upadá do mdlob a dlouho nám o tomto stavu (zajímavě) vypráví (tak, že se člověk opravdu zamyslí).Vypravěč poté popisuje cestu na nosítkách, snášejí ho kamsi dolů, do zemského chřtánu. Když se probudí, vidí že je v kobce. Uvězněn, několikrát se snaží kobku přejít a spočítat kolik měří.. Pokusy se mu nedaří stále se divně točí, padá. Jednou ale spadne velmi šikovně, dopadne těsně k okraji jámy. Velmi hluboké jámy, jak později zjišťujeme. Když se ho inkvizici pádem do jámy nepodaří zabít. Upoutají ho na prkno, položí přes jámu a nad ním spustí ono pověstné kyvadlo. Vypravěč přemýšlí a uvědomuje si, že to co se o tomto vězení říká, nejsou jenom báchorky. Kyvadlo pomalu klesá a klesá. Vyprávěč myslí na šílené věci, strach místu dodávají velké krysy, toužící po jídle. Když začíná udeřovat poslední hodinka vypravěče, dostane více než geniální nápad. Znehybní, krysy vycítí šanci sežrat mrtvolu a začnou rozkousávat provazy, kterými je vypravěč přivázán. Když se jim to podaří, vypravěč se pohne, krysy utečou a on je volný. Tak tak utekl ostří dělající si chutě na jeho bříško. Bohužel toto není konec. Zdi se začnou podezřele pohybovat, přeskupovat se, ale hlavně se začínají rozžhavovat. V kopce začíná být neuvěřitelné vedro. Obrazy na zdech (obrazy krvelačných bohů, domáhajících se smrti) se začnou rozžhavovat a vypadají neuvěřitelně. Vypravěč ztratí všechnu naději a skočí do jámy. Cítí ten studený vzduch, je mu lépe. Na poslední chvíli ho však zachytí ruka osvoboditelů. Příběh má takříkajíc happy end!