Jako v zrcadle, jen v hádance

Lidé jsou jako boží děti.   Stále přicházejí a stále   odcházejí. To je taková   základní filozofie tohoto   snímku. Příběh z Norska   natočený podle knihy   Josteina Gaardera. Je to   vyprávění o třináctileté   dívce, která jednoho dne   potká Anděla Ariela. Ten   Anděl je zvídavý a zajímá   jej všechno možné. Zajímá   se o život, o zvuky, o chutě   o pocity. Dívka Cecílie se   zase zajímá, jaké je to tam   nahoře. Ve dvanácti letech   se na dovolené ve Španělsku   Cecílie seznámila s chlapcem   Sebastianem. Prožívá tam   svoji první lásku. V   retrospektivních záběrech   na tuto dovolenou dívka   vzpomíná. V nich má   krásné blonďaté vlásky. V   reálu je její hlava holá.   Postihlo ji totiž zákeřné   onkologické onemocnění.   Tomu se snaží vyrovnat nejen   ona, ale také její rodina.   Tu tvoří mladší bráška,   tatínek, maminka, babička a   dědeček.
Psychologicky laděný   snímek vedle vážných   situací má i humorné a   pohádkové prvky. Cecílie   svoji nemoc prožívá svým   způsobem a občas je   podrážděná. Prožíváme   spolu s ní i její poslední   Vánoce, kdy si pod stromeček   přeje sjezdové lyže.   Neskončí ani zima a Cecílie   za doprovodu Anděla Ariela   opouští náš svět.